Vzpomeňte si: PRVNÍ VÁLKA – jako opilí v předzvěsti úspěchů 23. července 1914 předložilo Rakousko-Uhersko Srbsku ultimátum, o pět dní později mu vyhlásilo válku. Za další dva dny mobilizovalo Rusko. Za další dva dny obsadilo Německo Lucembursko a další den vyhlásilo válku Francii a jeho vojska vstoupila do Belgie. V ten den vyhlásila Velká Británie válku Německu. 7. srpna ohlásila válku s Rakousko-Uherskem Černá Hora, do týdne vstoupily do války proti Rakousko-Uhersku i Francie a Velká Británie. 23. srpna vstoupilo do války Japonsko (hned si zabralo německá teritoria v Číně a o měsíc později podpořilo Německo a Rakousko-Uhersko pro změnu zase Turecko. Než se stačil kdokoli vzpamatovat, bylo zaděláno na čtyřleté nezměrné utrpení milionů lidí.

DRUHÁ VÁLKA- bezstarostní jako malé děti. Dalo by se říci, že všichni byli poučeni. A zavládl klid. Jenže. Z poražených států 1. světové války se především Německo, Maďarsko a Sovětský svaz nehodlaly spokojit s dosavadním rozdělením světa. Nespokojenost se projevovala i v Turecku, v Itálii a v Japonsku. Historikové uvádějí jako velice negativní jev „ spokojenost vítězů“. Mimo mocností (USA, Velká Británie a Francie) mezi ně patřily Litva, Lotyšsko, Estonsko, Finsko, Polsko, Československo a Jugoslávie. Když se ustavila Společnost národů, zdálo se, že mír je trvalý. Jenže výše uvedené státy, (pochopitelně, že nejvíce mocnosti), značně zanedbaly modernizaci a posilování svých ozbrojených sil. Nikoli proto, aby se připravovaly na další válku, ale proto, aby ostatní v Evropě cítili, že za jednáním a smlouvami Společnosti národů stojí také argument síly. Proto také mohla druhá světová válka začít.

A od těchto popisovaných událostí ještě neuplynulo ani 100 let. Je otázkou, jak dalece si naše veřejnost výše uvedené uvědomuje. Jak dalece si to uvědomují ti, kdož říkají „žádná Evropská unie, jen volné hranice, volný obchod, to nám stačí a nechte nám suverenitu“. Jak dalece si to uvědomují občané, kteří by chtěli, abychom vystoupili z NATO. A když už ne, tak že bychom se tam měli chovat spíše jako Švejkové.
Že se nemůže nic stát?
Ale to si mysleli naši pradědové a dědové také.