Mediální prostor lehce rozvířila osobnost dalšího z prezidentových kandidátů na ústavního soudce, jenž se ve svém volném čase zabývá prací s vnitřní energií čchi a své zkušenosti na tomto poli předává zájemcům ve skupině Orel v hnízdě. Tato činnost je prý údajně směšná, nehodí se k funkci ústavního soudce a navíc je v rozporu se západním pojetím vědy a vědeckým racionalismem.

Víra ve věci nadpřirozené, nebo-li náboženské přesvědčení a samozřejmě i svoboda vyznání, jsou u nás zaručeny jak vnitrostátním právem a to zejména Ústavou a Listinou základních práv a svobod, tak mezinárodně právní ochranou občanských práv a svobod. Každé náboženství je postaveno na mýtu a již z podstaty věci se tedy nejedná se o vědu exaktní, jako jsou třeba matematika, nebo fyzika. Pokud někomu připadá k smíchu, že kdosi pracuje s vnitřní-kosmickou energií, vypovídá to zejména o stupni jeho tolerance, pýchy-pokory a zároveň o úrovni jeho vzdělání a intelektu. Je to vlastně úplně to samé, jako kdybychom se vysmíval ježíšistům, že klečí kdesi nahoru hledíce, mají sepjaté ruce a cosi u toho drmolí.

Čchi se dá přeložit jako dech, nebo obrazně energie, jedná se o všudypřítomnou a všeobsahující fluidní látku, která protéká nejen vším živým, ale i rostlinami, stromy a dokonce i šutry. Čchi, onen energetický proud, jenž podle čínské a japonské moudrosti utváří o oživuje celý vesmír, nebo také hadí síla, prána, starořecké pneuma, pramen života, tajný Agens, filozofický oheň alchymistů, tvoří základ asijských meditačních systémů od taoismu až po zen budhismus. Tuto energii v sobě můžete najít a můžete s ní různým způsobem a k dosažení různých cílů pracovat. Jedná se v podstatě o stejný princip jako již výše uvedené modlení ježíšistů, ale je efektivnější, asijské meditační techniky jsou k tomu lépe uzpůsobené.

Osobně mně vůbec nepřekáží a ani nijak neznepokojuje náboženské vyznání soudců a ani ústavních soudců, neboť to považuji za něco, co spadá do sféry jejich soukromého života. Platný právní řád také nikde nestanoví, aby soudce, či ústavní soudce byl materialistou, nebo agnostikem, je to jeho věc. Vím, že okurková sezóna se přelila do září, ale i honba za mediálními hloupostmi by přece jen mohla mít nějaké meze, nebo-li, lépe řečeno, celá tato „kauza“ mně připadá naprosto malicherná a nevidím žádný důvod, proč by nějaké náboženské vyznání a jeho praktikování mělo být překážkou profesionálního výkonu činnosti soudní.

Mám k němu výhrady jiné, ale ani ty nejsou na překážku výkonu funkce ústavního soudce. Nejsem zastáncem právního pozitivismusmu a jako jusnaturalista si oproti soudci Simonovi myslím, že soudce nejenom aplikuje a vykládá již ustanovená pravidla, která maximálně dotváří v souladu s hodnotami platného právního řádu, ale také vytváří a nalézá pravidla nová, stává se při tom jakýmsi orgánem spontánního řádu lidské interakce a jeho úsilí je tak nedílnou součástí procesu adaptace lidské společnosti na vývoj onoho řádu. Takto pracuje soudce v anglosaském světě a u nás svým způsobem právě Ústavní soud, no a podle mého názoru je Ústavní soud institucí, která by v našem státním systému měla zůstat taková, jakou je doposud.

https://marakweb.wordpress.com/