EU přijala „Metanovou strategii“. Ta má snížit těžbu zemního plynu a zastavit úniky metanu do atmosféry. Má stejnou slabinu, jako tažení proti samotnému oxidu uhličitému.

„Metan je více skleníkovým plynem, než oxid uhličitý. V časovém horizontu 100 let má metan 28krát větší potenciál globálního oteplování než oxid uhličitý a je 84krát účinnější v časovém horizontu 20 let,“ uvádí materiály Evropské komise (zde). A protože unie věří tomu, že se svět otepluje kvůli emisím skleníkových plynů z lidské činnosti, je logické, že se je lidstvo snaží rázně omezit. Tedy logické by to bylo, kdyby…

Kdyby se tomu opravdu věnovalo celé lidstvo. Jenže tak tomu není. Místo lidstva se tomu věnuje opět především EU. Ta se přitom holedbá, že Metanová strategie upevní její vůdčí pozici v tažení proti oteplování. Jenže toto prvenství nepřináší státům v EU žádnou výhodu. Naopak. Přináší jen problémy s dostatkem energií a jejich vysoké ceny. Světové emise však rostou dál, takže oteplování pokračuje. Pokud za něj tedy skutečně můžou emise z lidské činnosti, jsou dosavadní snahy unie zcela liché.

Dokud k těmto emisím nebude stejným způsobem přistupovat nejen Čína s Indií, ale i všichni ostatní producenti, vývoj se nemůže změnit. Což ovšem unijní vedení zatvrzele odmítá přiznat. A zcela nepochopitelně mu v tom přizvukují hlavy členských států. Nedosti na tom.

Unijní Metanová strategie (zde) by se totiž mohla klidně jmenovat „Likvidační strategie“. Protože zemní plyn má v prostoru EU nahradit uhlí, zajistit špičkový výkon a průběžně zaskakovat za občasné zdroje (OZE). Jenže jakmile se začnou započítávat všechny emise, tedy i ty při těžbě a přepravě stane se plynu to samé, co potkalo uhlí. A dokonce to možná bude ještě horší. Že se o to progresivisté budou snažit, na to vezměte jed (např. Pirát Mikuláš Peksa zde).

Jestliže se však do emisí spáleného zemního plynu započítají i ty vzniklé při těžbě a přepravě, budou plynaři potřebovat stejně povolenek, jako uhlaři. Čímž se zemní plyn dostane do stejné pozice jako uhlí. Tedy bude velmi rychle na hraně rentability. Vzhledem k tomu, že unie chce v budoucnu povolenky stahovat z trhu rychleji (reforma provedená pod taktovkou české vlády), bude i rychleji stoupat jejich cena.

Což bude mít jen tři možná vyústění: zavření paroplynových zdrojů (a tepláren), dotování jejich uměle zdraženého provozu, likvidaci emisních povolenek. Třetí možnost je pro současné vedení unie a pro progresivisty vůbec, zcela nepředstavitelné. Zavření paroplynových zdrojů, bude pro státy nepřijatelné, protože po uhlí je plyn jediným velkokapacitním a zároveň řiditelným zdrojem a ani v teplárenství nebude mít zřejmě za pár let uhelnou alternativu. Takže zbude možnost číslo dvě. Vlády, které souhlasí s umělým zvýšením nákladů paroplynových zdrojů skrze emisní povolenky, budou jejich výrobu dotovat. Což ovšem nesníží cenu elektřiny pro lidi a firmy.

Výsledkem tak bude definitivní rána do vazu energetice v prostoru unie. To pošle na kolena průmysl a s ním životní úroveň lidí. Planetární množství skleníkových emisí – proklamovaný to důvod celé operace – přitom dále poroste, jako je tomu dosud. Vedoucí úloze EU v boji proti klimatické změně navzdory.

Naopak pozitivním krokem jistě bude omezení úniků metanu. Neboť to celkově povede k efektivnější těžbě, kterou by pak nebylo potřeba tolik zvyšovat. Ovšem dosažení tohoto cíle by jistě bylo možné bez oné Metanové strategie, která vede ke klasickému unijnímu dotačnímu kolotoči. Dokud bude z čeho dotovat. Což, vzato finančně gramotně a odpovědně, již není nyní.

Poskytl server iUhlí.cz