„Podle mě je nesmysl bát se jakkoli vysoké umělé inteligence – bez pudů bude vždy neutrální. To pudy nás tlačí k tomu, abychom s inteligencí něco dělali, primárně přežili a rozmnožili se... A pudy jsou atributem pouze živých organismů, které jsou produktem evoluce. Umělá inteligence nikdy nebude mít důvod či motivaci udělat lidem cokoli špatného. V podstatě, udělat cokoli sama ze své vůle, nezávislé na tvůrcích – žádnou vůli totiž nemá.“ To jsou slova Martina Nováka, která se objevila na internetu. A to je nejspíš i to, co nedávno na této stanici nazval filosof Daniel Kroupa jiskřičkou nadějí: tu v souvislosti s umělou inteligencí zahlédl v tom, že si začínáme uvědomovat problém, což mám ještě našeptává rozum, který hledáme.

První obavy z umělé inteligence si lidé uvědomili v roce 1997, když Software DeepBlue porazil Garri Kasparova, ruského šachového velmistra z let 1985 až 2000, tedy v době, kdy byl na vrcholu. Dnes odborníkům takový úkol připadá jako maličkost, protože společnost OpenAI program, který se naučí šachovou hru, zpřístupnila veřejnosti a vývoj dalších složitějších programů se rozvíjí s velkou dynamikou. Taková budoucnost produkuje množství strašidelných scénářů. Proto základní otázka, kterou si musíme položit, zní: Do jaké míry je možné to, co umělá inteligence dokáže, oproti tomu, co dělá člověk. Rozdíly jsou evidentně obrovské. Například dítě, které se učí jazyk, se zároveň učí poznávat svět, ve kterém žije. Když se učí jazyk umělá inteligence, učí se pouze statistickou slovní produkci, víc nic.

Další důležitá otázka zní: Je správné definovat člověka podle inteligence? Nebo naopak umělou inteligenci je možné vnímat jako šanci začít o nás nově přemýšlet? Nikde přece nestojí, že lidská inteligence je nedotknutelná! Nedotknutelná je pouze lidská čest. Z toho vyplývá, že pouze člověk může sám pro sebe si určit smysl a účel svého konání. Může za to vůle a schopnost mít odpovědnost za své činy.

Umělá inteligence nemá žádnou čest, žádnou vůli, žádnou odpovědnost. Ani nemá žádnou hrdost, neumí se stydět. Dron řízený umělou inteligencí nerozezná válečného zločince od dítěte. Jen člověk umí trpět, umělá inteligence ne. Inteligentní člověk má blíže k jakémukoliv zvířeti než nejchytřejšímu stroji. Stroj zůstane vždycky strojem a vždy to bude člověk, který bude rozhodovat. Člověk se tedy naopak kvůli umělé inteligenci dle filozofů nestává bezmocným, ale naopak mocnějším a mohou za to pudy, které zmiňuje na webu Martin Novák. Proto nebezpečná může být umělá inteligence stejně jako atomový energie jen tehdy, když selžou lidé.

Napsáno pro ČRo Plus.