S novým vedením Národního parku Šumava, ale především s novým ministrem každý očekával změny. Nikoliv k horšímu, ale k lepšímu. Nový ministr s minimálními zásahy posvětil diferencované a speciální bezzásahové managementy, které jsou příčinou pokračující kůrovcové katastrofy, odlesnění nejen vrcholových partií Šumavy, ale i změny krajinného rázu. Došlo k narušení ekosystémů, ekosystémových vazeb, degradaci biotopů, které sotva mohou plnit funkce, které jim náleží.

A co nám říká Dokument Evropské komise z května 2011 o strategii EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2020?

Zastavit v EU do roku 2020 úbytek biologické rozmanitosti a degradaci ekosystémových služeb, v maximálním proveditelném rozsahu je obnovit a současně zvýšit příspěvek EU k odvrácení úbytku biologické rozmanitostí v celosvětovém měřítku. EU se taktéž snaží zmírnit změny klimatu a uchovat kulturní dědictví.

Nejde o nerozumné cíle. Nerozumný je pouze výklad ze strany českých ultraekologů. Ti si pod pojmem obnovy degradovaných ekosystémů a narušených ekosystémových vazeb představují likvidaci všeho, co s sebou nese civilizace - smrkové monokultury vysázené v důsledku odlesnění rozsáhlých ploch při rozvoji šumavských skláren, papíren, pil, hutí. Pod pojmem udržení kulturního dědictví si čeští ekologisté představují status quo v dostupnosti, resp. nedostupnosti kulturních památek na území parku.

Roklanská chata, vystavěná Klubem českých turistů - je opětovně prožrána dřevomorkou a hrozí její stržení. Současně je oblast Podroklaní stále nepřístupná. Roklanskou chatu tedy můžeme vidět jen za cenu toho, že porušime zákon.

Stejně je to i s Juránkovou chatou na Svarohu. Zde je situace obzvláště pikantní. Nachází se na hraničním chodníku, pár metrů od německé hranice. V současnosti jde o hromadu kamení a cihel.

Na hraniční chodník se lze dostat například výstupem na Ostrý a z něj pak několik kilometrů - bez možnosti opustit chodník - ke Svarohu a Juránkově chatě. Na české straně vidíme červené pruhy, označující první zónu. Na německé straně existuje celá řada značených cest od parkoviště Scheibe nebo z Lohbergu. Ačkoli jde na první pohled o lokality podobné, na bavorském území se turista pohybuje volně. Co může, resp. nemůže český turista, ukazuje zákazová cedule.

Ministr Chalupa neudělal nic, čím by pomohl naplnit cíle požadované Evropskou komisí. Namísto obnovy kůrovcem devastovaného území se zabývá vyhlašováním bezzásahových prvních zón. Jejich procento nijak výrazně nesnížil. Zajímavé by bylo optat se lesnických odborníků, zdali tato území mají v tuto chvíli vůbec nějakou ekologickou hodnotu. Rozhodně jde téměř vždy o zcela rozvrácené ekosystémy. Patří něco podobného do národních parků? A dokonce do národních parku kategorie II. dle IUCN (International Union for Conservation of Nature)?

I národní parky Kanady uplatňují v managementu parků - jistě jedněch z nejkrásnějších na světě - mnohem rozumnější pravidla. Usilují o zvýšení ekologické integrity, resilienci (schopnost absorbovat změny), historickou věrnost (ochranu krajinného rázu a památek vytvořených původním obyvatelstvem), zvyšování biodiverzity. Slepá bezzásahovost rozhodně není cílem, zásahy jsou prostředkem k udržení ekologické rovnováhyl!

Vysvětlení je jednoduché. Kanada národní parky skutečně má, Šumava si na národní park jenom hraje, a to v režii Pata a Mata. Patem je pan ministr Chalupa, Matem - jeho ekologičtí přívrženci.