Při běhání nebo procházce v parku mi již několikrát po noze chňapl pes, který vůbec neposlouchal svého majitele a jehož majitel ani nepovažoval chování svého psa za nevhodné. Jednou mi větší pes vběhl pod bicykl tak, že jsem z kola málem spadl. Ve zprávách mohli Češi už několikrát slyšet o případech, kdy nezvladatelný pes vážně zranil nebo usmrtil malé dítě.

Česko má z evropských zemí jednu z nejnižších porodností a nejvyšší počet psů na obyvatele, mnoho párů si zde místo dítěte pořizuje psa. Chůze po některých chodnících je spíše podobná slalomu mezi psími hromádkami. Když jsem mezi kamarády několikrát řekl, že nemám rád psy, sklidil jsem nechápavé pohledy a poznámky. Co mají tyto útržkovité informace společného? Ukazují, že Česko trpí legální a společensky přijatelnou zoofilií, která svými projevy ve výsledku výrazně omezuje práva lidí na úkor zvířat. Společnost je na straně psů, ne na straně lidí. Existuje mnoho lidských párů, kde je více drbán, hlazen i líbán pes než lidský partner nebo partnerka. To je do nebe volající projev zoofilie, který je ale společností považován za roztomilý.

Lidé si dnes nepořizují psy proto, aby jim hlídali dům nebo stádo ovcí, ale aby ukojili svoji nudu a potřebu někoho drbat a rozmazlovat. Protože na výchově psa nezávisí bezpečnost domu nebo stáda, majitelé často své psy nezvládají. Rozmazlený pes ale narozdíl od rozmazleného dítěte kouše a někdy i zabíjí. Lidé jsou v městských ulicích a parcích vystaveni strachu z nezvladatelných psů, občasnému kousnutí a malé děti jsou vystaveny i riziku zabití. Na fantazii čtenářů nechám, ať si představí strach matky s malým dítětem, ke kterému přiběhne pes třikrát větší než dítě samo.

Zároveň s omezováním a někdy i porušováním lidských práv (včetně nejzákladnějšího práva na život) paradoxně dochází také ke zvláštnímu týrání psů, které by majitelé nikdy nepřiznali. Většina psů není hlídacích, žijí v městských bytech bez dostatku pohybu a vystaveni ustavičnému přejídání, ke kterému jsou motivování svými rozmazlujícím majiteli.

Toto všechno s sebou nese jisté známky dekadence. Psí kliniky jsou díky příjmům přímo od majitelů psů v mnohem lepším stavu než nemocnice pro lidi financované z přerozdělovaného zdravotního pojištění. Psům se tedy často dostává lepší zdravotní péče než lidem. Psi už nejedí kosti, ale luxusní psí jídlo ze psích konzerv. Plíživě dochází k vymírání lidského druhu, dokladem toho je, že v parcích je vidět více lidí se psy než s malými dětmi. Myslíte, že přeháním? Schválně někdy v parku odtrhněte oči od svého čtyřnohého mazlíčka, rozhlédněte se kolem sebe a přesvědčíte se, že jsem jen popsal stav věcí. Budete snad reagovat na článek podrážděně? Inu, potrefená husa se vždycky ozve...