Co má dělat spravedlivý, když se základy hroutí? Žalm 11,3

Skoro to vypadá, jako by Češi chtěli dokázat světu, že si neumějí vládnout. A snad se dá dokonce říci, že takové zmatení, jaké nastalo v posledních týdnech, by člověk nevymyslel. Náhle jsme se ocitli hned v několika krizích najednou.

Máme tady vleklou krizi ekonomickou. Zakoušíme vládní krizi. Zakoušíme krizi parlamentní demokracie. Některé politické strany – týká se to hlavně ODS a ČSSD, zakoušejí vnitřní krizi, která je katalyzována některými ze zmíněných krizí. Tomu všemu vévodí krize důvěry: Panuje nedůvěra mezi prezidentem a parlamentem a mezi parlamentem a justicí. A tomu všemu vévodí všeobecná a všeobjímající krize morální.

Krize zpravidla – přinejmenším v tom lepším případě – končívají katarzí. V tom horším případě končívají všeobecným chaosem, anarchií nebo dokonce zánikem.

Nejvyšší soud rozhodl, že jakékoli jednání poslanců je "projevem", a tudíž se na ně vztahuje poslanecká imunita. V současnosti není jasné, čeho by se musel poslanec dopustit, aby o imunitu přišel. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ovšem v praxi znamená, že nebude vynesen žádný meritorní ortel nad bývalými poslanci, kteří byli obviněni z korupce a na něž byla uvalena vazba. Nikdo kompetentní se nemohl vyjádřit k otázce, zda jejich jednání bylo korupční či nikoliv. Společnost, beztak již rozdělená, má další důvod k rozdělení, a převládající cynismus se ještě prohloubí. Rozhodnutí Nejvyššího soudu přispělo k tomu, že žádná katarze se nekoná.

Česká politická scéna stále více připomíná boj každého s každým. Nějaké "české národní zájmy"? Komu na nich teď záleží?

Žalmista si klade otázku: "Co má dělat spravedlivý, když se základy hroutí?"

Pokusím se nabídnout tři odpovědi.

Za prvé: Spravedlivý by měl respektovat pravidla. Měl by respektovat ústavu, zákony, nařízení, ale i dohody a zvyklosti, pokud tyto zvyklosti nejsou nemorální. Demokracie stojí a padá s dodržováním pravidel. Základním pravidlem je, že existuje-li parlamentní většina, měla by sestavovat vládu. Levicové síly, které volají po nerespektování tohoto pravidla, tak činí velmi krátkozrace. Zanedlouho se dostanou k moci, a kdo ví, zda jejich vláda bude v poslední čtvrtině svého období ještě tak populární, jak možná bude v prvních měsících. Levicové vlády se velice obávám, ale pokud dostane mandát, budu se přimlouvat za to, aby mohla vládnout po celou dobu trvání tohoto mandátu. Čtyři roky jsou beztak dosti krátká doba, chce-li vláda prosadit něco důležitého. Nechceme-li anarchii, dodržujme pravidla, přestože se nám zdá, že nás právě "zdržují".

Za druhé: Spravedlivý by měl zůstat spravedlivým, i když zůstane třeba sám. V Mojžíšově zákoně je ustanovení: "Nepřidáš se k většině, páchá-li zlo." Někdy osamělý člověk, který se rozhodne říkat pravdu, i když ji nikdo nechce slyšet, zachrání celý národ. U kolébky naší parlamentní demokracie stál T. G. Masaryk, kterého je teď v módě všelijak pomlouvat. Nicméně tento muž prohlašoval rukopisy za padělky, přestože mu za to rozbíjeli okna. Hájil pravdu, i když z toho nic neměl. Stál za pravdou, přestože ho opouštěli bývalí přátelé. Pravda je důležitá a spravedlivý člověk je rovněž velmi důležitý. Kdoví, jaký chaos nás ještě čeká. Ať máte jakékoli postavení – ve státní správě, v místním zastupitelstvu, v soukromé firmě – buďte solí země. Dovolím si ocitovat odstavec z knihy Nickyho Gumbela:

"Znal jsem zbožného muže, jemuž přezdívali Gibbo. V mládí pracoval jako účetní v londýnském obchodním domě Selfridges. Jednou, když byl majitel Gordon Selfridge právě přítomen, zazvonil telefon a Gibbo ho zvedl. Volající chtěl mluvit s majitelem. Gibbo mu to oznámil a pan Selfridge odpověděl: ‚Řekněte mu, že tu nejsem.‘ Gibbo mu podal sluchátko a řekl: ‚Řekněte mu sám, že tu nejste.‘ Gordon Selfridge si tedy telefon vzal, ale na Gibba se velice rozzlobil. Gibbo mu odpověděl: ‚Pokud bych lhal za Vás, mohl bych lhát i Vám.‘ Od onoho okamžiku si pan Selfridge začal Gibba vážit a naprosto mu důvěřoval."

A konečně to třetí. To je ovšem jen pro křesťany. A pro ně by to nemělo být třetí, ale první. Čiňme za náš národ zástupné pokání. To, co se nyní děje, má již mnoho znaků Božího soudu.