16.10.2019 | Svátek má Havel


SPOLEČNOST: Společný jmenovatel

20.9.2011

Jsem notorický cyklista. Pravda, už trochu ojetý, ale stále ještě použitelný pro vyjížďky tu i cizozemské a to hlavně do míst, která mě zajímají. Mezi tato místa patří i Šumava. Krajina, kde jsem trávil letní i zimní prázdniny jako malý kluk, krajina, do které jsem vodil svoje syny, a krajina, do které mě v těchto letech zavála i pracovní povinnost. Není tedy divu, že jsem tam znova vyrazil i na kole.

Maje jako každý senior poněkud zduřelou sentimentalitu, vyrazil jsem nejprve s vnoučaty ve stopách šumavských železnic. Nové Údolí, Nová Pec i Schwarzenberský kanál se dětem líbily a cyklistika to nebyla náročná. Pěšky z Kubovky přes Boubín do Zátoně hl. n. byla pro děti už makačka, ale zvládly to. V době, kdy si děťátka převzali rodičové, jsem nasadil těžší kalibr a vyrazil kolmo z Volar na Libín a Boubín.

Při těchto cestách mě znepokojily pohledy na oblasti soušek v místech, kde dříve nebývaly. Např. pohled z „rozvodí“ cestou ze Zbytin do Volar je v jasném podzimním vzduchu opravdu chmurný. Neměl jsem dalekohled, jen digifoťák, ale i tak to vypadalo děsivě. Proto padlo rozhodnutí vyrazit do jámy lvové (Modrava a okolí), které bylo promptně 10.9.2011 realizováno. Od dolní stanice lanovky na Zadově přes Horskou Kvildu a Modravu na Poledník a s drobnými variantami zpět.

Vztek se mnou začal cloumat už na Filipově Huti (viz foto).

Pohled směrem k hranicím je děsivý, nicméně člověk je zatím ušetřen detailů. Tento stav se ale radikálně mění za Modravou u Javoří slatě (viz foto).

Supím v horku do kopce a nadávám jak četař Juraj K ve stavu VÚ 5739 Léta Páně 1975 (a že ten to uměl dokonale). To, co vidím po obou stranách cesty je děsběs a naprosto nechápu, co na tom kdo chce chránit a co se datlíkům tříprstým a jiné havěti na uschlých „semenáčcích“ líbí (viz foto).

Kopec se zvedá, já přepínám do režimu „mysli na něco jiného, nebo zdechneš!“ a začínám přemýšlet o cikánském problému nejen na severu Čech. I s ním mám svoje zkušenosti, během výkonu svého povolání jsem se s Cikány mnohokrát setkal a zjistil, jak se věci mají v terénu. Ukradnou všechno, co není zabetonované, ničí byty přidělené státem a během celodenního poflakování spokojeně pokuřují a popíjejí. Vše za peníze těch, kteří pracují a platí všechny možné i nemožné daně. Těch, kteří platí i ukradený služební materiál a nářadí, kterými se multikulturní obohacovači tak rádi obohacují.

Po několika stech metrech sklon polevuje, převod typu „kašpar“ (1/9) je opuštěn a hladina kyslíku v krvi se vrací k běžné hodnotě. A v hlavě se spojí ochránci kůrovce s profesionálními ochránci Cikánů do výše zmíněného společného jmenovatele. Obě entity pocházi z lůna Pravdy & Lásky! Z toho spolku, který si uzurpoval pochybné právo do všeho kecat a za nic nemít odpovědnost. Ze spolku, který už dvacet let integruje Cikány bez akceptování okrajových podmínek. Ze spolku, který prosazuje nesmysly typu větrníky a slunečníky na výrobu neregulovatelné elektrické energie, placené opět převázně těmi, kteří jak výše zmíněno pracují a platí všechny možné i nemožné daně. Ze spolku, který si nevidí do huby, když označí vysloužilé železniční pražce za nebezpečný odpad (17 02 01 Dřevo obsahující nebezpečné látky nebo nebezpečnými látkami znečištěné) a zároveň je použije k oplocení Boubínského pralesa, rezervace z nejvzácnějších. Laskavý čtenář se může sám na místě přesvědčit a čichem detekovat zbytky polycyklických aromatických uhlovodíků...

Na Poledníku si kupuju vrcholové pivo (musím nealko) a při jeho popíjení se mi dere na mysl zásadní otázka – co s tím? Jak se toho spolku zbavit, jak zabránit dalším škodám, které určitě v budoucnu napáchají, vábíce voliče? Při sjezdu k Vchynicko-tetovskému kanálu (báječný sjezd kazí bohužel pomyšlení na stoupání z Modravy na Churáňov...) jedna odpověď přijde. Zrušit tzv. veřejnoprávní televizi a tím spolek pravdoláskařů odstřihnout od možnosti manipulovat s voličskou základnou za peníze daňových poplatníků! Ať si svoje bláboly prezentují, mají na to v demokracii nezadatelné právo. Ale za svý! Ne za moje!

Když k večeru projíždím brdské hvozdy mezi Dobříší a Hostomicemi (tak podobné Šumavě mého mládí) děsím se toho, co místo uschlých smrků vyroste. Směska břízy a olše, která uvolněná stanoviště obsadí minimálně v prvním desetiletí (např. jižní svahy Černé hory v Krkonoších), je jednak hnusná, druhak zcela nevyužitelná. A k blahobytu domorodců určitě nepřispěje, břízy poláme námraza a z olší taky užitek neplyne. A turistů, kteří budou nad břízoolšovou houštinou u vytržení vzdychat, také moc není, navíc nebývají z nejmajetnějších.

Myšlenka, že by nezaměstnaní Cikáni osázeli ta místa sazenicemi (jejichž skladbu by určil opravdový odborník a ne angažovaný vědec Jihočeské univerzity) tak, jak se stalo v Krušných horách, je za mezí sci-fi. Pravda & Láska přece nebude podporovat projekty, které mají hlavu a patu a jejichž výsledek prospěje jak účastníkům, tak i daňovým poplatníkům. Pravěpodobnější variantou bude zákaz vstupu do oblasti, aby park nemusel platit odškodnění za úrazy padajícími soušemi. Mapy jsou na to už připravené, viz Srdce Šumavy – Pláně od SHOCARTu z roku 2006. Zákaz jistě opentlený řečičkami o „původním pralese“. Naděje, že nějaká padající souše trefí vysoce postaveného „ochránce přírody“ a jemu se v makovici rozsvítí, je bohužel mizivá. Jednu takovou souš jsem kdysi viděl kdysi na zmíněné Černé hoře padat. Byla ve mně malá dušička, před několika vteřinami pod ní ještě stál houf dětí, které jsem na jarních prázdninách učil lyžovat....

Závěrem omluva všem třem slušným Cikánům, které jsem za svůj život potkal. Kdyby všichni ostatní byli jako oni, tak je dnes Varnsdorf rájem na Zemi. Omlouvám se i těm, kteří se snažili a snaží, aby v lesích, luzích a hájích bylo tak, jak má být, a nic za to nemají. I těch jsem pár potkal (řádově víc než slušných Cikánů), ale oni nejsou těmi, kteří určují směr hlavního úderu. Omlouvám se i svým jihočeským předkům, jejichž hroby v Budějovické pánvi a v předhůří Šumavy pravidelně navštěvuji. Není bohužel v silách jejich (pra)vnuka změnit snahy těch, kteří mají pod palcem propagandu a nerušeně dojí státní rozpočet, ničíce Šumavu. Není ani kam se prostřílet ve stylu bratří Mašínů, všude kolem je šílený eurosocialismus... Omlouvám se i botanikům – dendrologům a zoologům. Pod pojmem „bříza“, „olše“ a „datlík tříprstý“si jistě snadno představí správné názvy dřevin a živočichů, které je starý elektrotechnik líný hledat.

V závěru by mělo být i něco optimistického. Ale nebude, v tomto státě zatím bohužel nelze. Ale snad někde mezi námi chodí další Josef Rosenauer, který po 250 letech pomůže Šumavě k prosperitě. Možná mu k tomu po 100 letech pomůže i nějaký následník Karla Klostermanna.








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.