SPOLEČNOST: Soud, který se nekonal
Před soudní síní se skutečně shromáždil houf zájemců o vstup. Kromě stran řízení přišli sympatizanti a přátelé Johna Boka, hlavně disidenti a členové a chráněnci spolku Šalamoun. Bylo mezi nimi několik známých tvaří veřejného života, jako filmová dokumentaristka a pedagožka Olga Sommerová, advokátka Hana Marvanová, religionistka a restaurátorka Marta Chadimová, bývalý místopředseda Nejvyššího soudu ČR Pavel Kučera, nyní advokát, dále básník Ivan Martin Jirous řečený „Magor“, kameraman Stano Slušný, čechoamerický spisovatel a filmový režisér Jan Novák, výtvarník Joska Skalník, japanolog Karel Fiala, dokumentaristka Helena Papírníková-Horáčková, známý obhájce lidských práv Stanislav Penc a senátor Jiří Čunek. Dostavila se třída středoškoláků vybavených výtisky obžaloby, pro které měla být účast na řízení praktickou součástí výuky. Na místě byl i štáb České televize vedený redaktorem Karlem Rožánkem.
Dveře soudní síně se otevřely přesně v 9:00. Předseda senátu Petr Novák se představil přítomným, uvítal je v soudní síni a povolil provádění zvukových a obrazových záznamů s výhradou, že kameramani umístí kamery na stojany a nebudou během jednání vyrušovat jejich přemisťováním a přebíháním. Pak ale oznámil, že pro náhlé onemocnění není způsobilý vést jednání, a dohodl se stranami odročení hlavního líčení na den 26. dubna 2011 v 9:00 do stejné soudní síně. A účastníci v poklidu opět opustili soudní síň, přičemž obžalovaný s nejbližšími přáteli využili nenadálého volna k pohodové přátelské besedě na jiném místě.
Nespokojenost projevil pouze „nepostradatelný“ vyvolávač napětí Jan Šinágl, který vyzval pana předsedu, aby příště upozornil na odročení předem. Nedbal skutečnosti, že předseda senátu onemocněl v době pracovního volna a jeho možnosti, jak upozornit strany řízení na odročení, byly nepatrné, možná žádné. K většině účastníků by se zpráva stejně nedostala.
A tak význam Šináglova vystoupení spočívá pouze v tom, že zdůraznil svou důležitost, aniž by uvážil, že možná soudce popudí a naladí jej v neprospěch obžalovaného. Ovšem v jeho myšlení je případná škoda způsobená obžalovanému nicotná proti potřebě ukojit vlastní ješitnost.
Již na místě, a hlavně pak dodatečně, v internetových ohlasech, se vynořily spekulace, že neočekávané odročení hlavního líčení je taktickou obstrukcí, která má odradit veřejnost od účasti. John Bok tuto možnost vylučuje: mluvil s panem předsedou z bezprostřední blízkosti a na jeho očích viděl příznaky horečky.
Ostatně takové podezření neodpovídá chování předsedy senátu k veřejnosti. Kdyby mu vadila veřejná kontrola hlavního líčení, nepovolil by pořizování zvukových a obrazových záznamů. Vůči médiím byl mimořádně vstřícný, a právě nepříznivý ohlas novinářů na způsob vedení řízení by mu mohl být nepříjemný. Být vstřícný k novinářům a současně obstrukcí odpuzovat veřejnost, to nedává smysl.
Naopak je zřejmé, že tento soudce patří k těm, kteří plně respektují ústavní princip veřejnosti soudního jednání jako jednu z pojistek spravedlivého procesu. Vymezením pravidel chování médií v soudní síni přitom zajistil důstojný průběh řízení. I to je třeba ocenit, protože přehnaná liberálnost v přístupu k médiím také není zdravá: neukázněné pobíhání reportérů s kamerami po soudní síni, telefonování a hlasité bavení novinářů mezi sebou ruší při sledování jednání.
Lze jen litovat, že podobný přístup k veřejnosti, jakého jsme byli svědky v tomto případě, dosud není úplně běžný. Stále ještě narážíme na neochotu strpět pořizování zvukového záznamu, na lustrování veřejnosti a dokonce na vyžadování prokázání totožnosti předložením občanského průkazu. Někdy se stane, že se veřejnost ani do soudní síně nedostane.
V každém případě hlavní líčení, které se nekonalo, bylo zkouškou, po které je jasné, že dohledu veřejnosti nad spravedlivostí projednání obžaloby proti věčnému disidentovi Johnu Bokovi nebudou stát v cestě žádné překážky.
Tak tedy na shledanou v soudní síni justičního paláce Na Míčánkách v Praze 10 ve výroční den úmrtí Pavla Wonky, tj. dne 26. dubna 2011 v 9:00!
