5.8.2020 | Svátek má Kristián


SPOLEČNOST: Proti systému

13.7.2020

„Jsem svobodný člověk, jsem proti systému, nenechám se jím zotročit!“ Tuhle větu říkává část mládeže už nějakých dvě stě let, ne-li déle. Některým to vydrží i do dospělosti. Pyšní se svým „alternativním životním postojem“.

Tuhle jsem musel delší dobu čekat na lavičce v parku a o kus dál se „mezi sebou“ hlasem nepřeslechnutelným na desítky metrů bavili dva bezdomovci, zhruba třicátníci. Rozhořčovali se nad tím, jak se systém pokusil - dle jejich slov - ovládnout bezdomovce a feťáky tím, že je kvůli koronaviru pozavírali do těch ubytoven a hostelů. „Já jsem se narodil jako svobodnej člověk a jako svobodnej i umřu. Nikdo mi nebude říkat, co mám dělat.“ No uznejte, není to sympatický názor?

Před časem se mi dostala do ruky kniha Bezdomovectví jako alternativní existence mladých lidí. Dost depresivní čtení. Člověk běžně ani netuší, jak moc mohou být dysfunkční některé rodiny a jak moc těžké materiální podmínky někde panují. V takovýchto podmínkách pak se líhnou všelijak pokroucené charaktery mladých lidí a jejich dost neuvěřitelné, podivně nesourodé názory a „morální zásady“. Sběrači kovů, kteří sami nikdy nic nevytvořili, nevidí nic špatného v krádežích poklopů na kanály, kabelů podél železnice nebo bronzových písmen na pomnících. Novodobí zbojníci nemají problém krást v obchodech, protože tím okrádají jen kapitalisty a ti jsou stejně pojištění. „Ale starou babku nebo děcko bych neokrad, to je hřích“, případně „Jo, klidně nějakému děcku seberu mobil, ať se poučí, o čem život je, se mnou se taky nikdo nemazlil“.

Marxisté by řekli, že podmínky vytvářejí nespokojost mas. Že tu kvasí revoluční situace. Kapitalismus je nemilosrdný ke slabším. Ti mu ale nakonec vykopou hrob a zavládne konečně spravedlivá společnost, kde nebude nikdo ožebračován a krácen ve svých právech a životních příležitostech. Marxisté by s tímhle sklidili potlesk nejen od lidí z okraje společnosti, ale i od pracujících s nejnižšími příjmy, a konec konců zatleskali by si i sami navzájem.

Anarchisté by v podstatě souhlasili, jenom by marxisty opravili v tom, že každý systém je nespravedlivý a svazující, i ten, co by marxisté chtěli zavést. Těm dvěma na lavičce by vnutili pár svých časopisů a návod, jak sehnat kyselinu máselnou nebo jak udělat Molotovův koktejl. Anarchisté bojující proti jakémukoli systému totiž na šíření svých idejí mají propracovaný systém.

A teď něco hodně nepopulárního. Na webu lze najít článek Jak ze sebe přestat dělat chudinku. Stojí za přečtení. Pro inspiraci alespoň malá ukázka (návod, jak začít měnit svůj život):

veta

On třeba takový Beethoven určitě nepocházel ze standardního prostředí, Mozartovo dětství by těžko někdo nazval idylickým, a když pročítáte memoáry mnoha významných lékařů nebo umělců nedávné minulosti, čtete o nouzi srovnatelné s tou v dnešních vyloučených lokalitách (a navíc tehdy neměli mobily, satelitní TV a kokakolu s hamburgery). Přesto se tito lidé - a spolu s nimi spousta „obyčejných“ pracujících lidí - nestali životními ztroskotanci.

Tak se mi zdá, že kapitalismus je v tom celkem dost nevinně. A systém jako takový? Představme si člověka s jeho potřebami a přáními jako mobilní aplikaci. Potom systém panující v jeho světě je něčím podobným, jako systém v mobilu. Bez Androidu nebo iOS by moje aplikace asi těžko fungovala. Bojovníci proti systému využívají tisíc a jednu věc, které ten systém zajišťuje: peníze, spreje na psaní buřičských hesel proti kapitalismu a proti znečišťování prostředí, papír, na který lze tisknout anarchistické letáky a kterým si pak lze utřít..., výkupny barevných kovů a zálohovaných lahví, ulice a kostely, kde se dá žebrat, atd.

Na závěr bych chtěl poděkovat PřFUK a celé Karlově Univerzitě za to, že mě v osmdesátých letech nutila biflovat se předměty jako dějiny dělnického hnutí, vědecký ateismus, politickou ekonomii nebo marx-leninskou filosofii. Díky tomu jsem nakonec získal celoživotní imunitu. Je zajímavé, že spousty mladých lidí to dnes čtou dobrovolně a ona imunita ne a ne se dostavit. Ale co naplat, když se narodili jako svobodní lidé. Nikdo jim nebude říkat, co mají dělat, pokud to ovšem nejsou pánové Marx, Engels, Guevara nebo Bakunin.

Převzato z autorovy Palety názorů a ptákovin








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.