26.11.2020 | Svátek má Artur


SPOLEČNOST: Podivný kříž u Dobronína

19.8.2010

Nebojujte jen proto abyste vyhráli. Bojujte především proto, abyste se nedali.
Jan Werich

Kdybych uměl mluvit hlasem Jana Wericha, tak bych si zopakoval upravený začátek ze Švejka:

„Tak nám našli zabitý Němce u Dobronína,“ řekla posluhovačka panu Švejkovi, který opustiv před léty vojenskou službu, když byl definitivně prohlášen vojenskou lékařskou komisí za blba, živil se prodejem psů.

"U kterýho Dobronína a jaký Němce, paní Müllerová?" otázal se Švejk, nepřestávaje si masírovat kolena, "já znám dva Dobroníny."

"Ale, milostpane, toho Dobronína, co u něj zabili ty Němce, co byli z tý vzorný nacistický obce SS, to si musej pamatovat, to byla za Protektorátu ňáká sláva. Takovou obec vyznamenanou titulem SS neměli ani v Rajchu, natož někde u Vídně. Jak na ní byli místní tak pyšní, že jsou tak vzorní nacisti. Všude se o tom v Říši a Protektorátě psalo, to bylo slávy kolem Jihlavy, tedy ještě Iglau…“

"Ježíšmarjá," vykřikl Švejk, „a kde se to stalo?"

„No dyť to říkám, na tom poli u Dobronína."

„To jsou věci, paní Müllerová. Takový fajnový lidi, a takhle skončili. To si našinec, ale ani jen takový nějaký šébig Němci nemohli dovolit, aby byla jejich ves jmenovaná coby ´vzorná vesnice SS´. Jediná v celý Říši! No, jeden si ani nepomyslí, jak taková sláva skončí ..."

"To víte takový vyznamenání od samotného generála Gottlieba Bergera, přímo Obergruppenführera SS, to se dneska už nevidí,„ pravila paní Müllerová. "A to vám byl nějakej pán, ten Berger."

"To muselo bejt zajímavý, takovýhle tituly panstvo jen tak nedává,“ pravil Švejk a mazal si kolena opodeldokem.

„Já znal Bergery dva,„ pokračoval Švejk. "Pokud to není ten Berger, co měl vetešnictví v Nuslích a chodil za roh k Novákům na pivo, tak to musel bejt ten Gottlieb, co patřil k prvním členům NSDAP už v roce 1923 a taky byl v SA. A byl náramně nacionálně socialisticky pracovitej, paní Müllerová. Ne, že ne. Už od roku 1936 patřil ovšem k SS. Když si německá armáda vymohla na Hitlerovi zákaz verbovat nové členy SS v Německu, začal shánět nové členy SS-Waffen po celé Evropě. Prověřené a echt pravé árijce. Coby nové esesáky pro nové divize Waffen-SS. A nejlíp se mu to vedlo, to shánění esesáků, taky kolem Iglau a úplně nejlíp se mu vedlo v tom Beregrsdorfu. Oni se pak s ním společně vyznamenali při ´potlačování banditů´ ze Slovenského národního povstání. A ve Varšavě. To byl mimo jiné taky důvod, proč občané téhle vesnice dostali kolektivně ten titul. Vidíte, takový zářný zítřky a někdo jim to nepřál. Jak ten Ferdinand některý nešťastně skončili. Jó, paní Müllerová, dnes se dějou věci. To je zas ztráta pro Říši i Rakousko. A jak na to přišla řeč, po těch letech?“

„No to bylo tak, pane Švejk,“ povídá posluhovačka. „Ona se sem na chvíli přistěhovala jistá Herma Kennel. On ten její byl z Iglau (Jihlavy), a tak jí to zajímalo. Tedy aspoň se to říká. Jestli on byl z nějaký starý familie z Iglau, ten její mužíček, anebo se přistěhoval až za Protektorátu, to se nikde nepíše. To víte, v Iglau bylo po židech už od třicátýho osmýho plno volných kvartýrů a obchodů a bezva krásný vily takhle vlevo na kopečku. Hotový, zařízený i méblem, jen se nastěhovat, když šli židi do plynu. Čechy sice taky poslali do koncentráků z tý Iglau (Jihlavy) taky, ale to nebylo takový terno. Ty bejváky.

Vona napsal nějakou knížku, že jak prej Češi umlátili nějaký Němce u toho Bergersdorfu, a všichni jí moc chválili, jaká že je to spisovatelka. I ze zahraničí jí chválili, ale nevím. Ona pak napsala knížku, jak Češi chtěli mlátit Němce, ale pak je ty Němci umlátili, a tak já tomu vlastně nerozumím. Jako komu fandí. Ale za tu druhou knížku jí venku moc nechválili, že je jako odvážná.“

„Jo, paní Mülerová, jsou věci mezi nebem a zemí, kterým člověk nerozumí,“ pravil zamyšleně Švejk.

„Jo abych vám to dočetla,„ pravila posluhovačka, „oni tam prej ňáký Češi na louce u umlátili těsně po válce nějaký Němce. Když šli z hospody. Ty Češi. U toho Dobronína. Tedy Bergersdorfu. Ty Němce z toho Bergersdorfu že jako umlátili. Ty jak byli tak nacionálně socialisticky uvědomělí. A aktivní. Ty Němci. A vono jich prej bylo víc, milostpane. Těch Čechů."

„ No to se rozumí samo sebou paní Müllerová,“ řekl Švejk, konče masírování kolen. „Kdybyste chtěla zabít někoho, co měl něco společnýho s SS a NSDAP, taky to nepůjdete dělat sama,“ pravil Švejk

„Tady čtu," povídá paní Müllerová, “že prej je rozsekali lopatama. Ale taky jsem četla, že tu partu vedl nějaký Rakušák, ale v rakouských novinách zase psali, že to byl rakouský Čech. A nedávno nějaký pán psal, že ten Dobronín byla česká komunistická vesnice, zatímco Bergersdorf byla německá. Nějak zapomněl napsat, že lautr nacistická. Tak já nevím...“

„Vono je to jedno, paní Müllerová,“ řekl Švejk, čistě si tvrdý klobouk. „To je jako s tím chlapem z Budějovic. Von jel vlakem do Budějic, v tom vlaku mu někdo ukradl kabát anebo on někomu ukradl kabát. Prostě od tý chvíle všichni věděli, že to s tím chlapem není nějak v pořádku.„

"Tadyhle píšou noviny,„ řekla paní Müllerová, “že tam v noci postavil někdo ´obrovský kříž z prostých trámů´."

„No to se jen tak píše, paní Müllerová. To jen znamená, že není třeba vyřezávavanej. Vědí? Je to to samý a líp to vypadá.“

"On vypadá na tom obrázku ten kříž moc dobře,“ řekla paní Müllerová. „Tady píšou, že ho dovezli lidé z okolí dvěma auty. Pouze ho zasadili a zase odjeli.“

"Vždyť jsem říkal, paní Müllerová, že na takhle složitý věci nejde člověk sám. Někdo tý spisovatelce nejdřív vyprávěl o tom mordu, pak sehnali novináře, co se zcela určitě naprosto nezištně a jen z křesťanské lásky o to moc a moc zajímal, ňákýho Mareše …“

“Není von to ten Mareš, co dělá ty posudky? Na tyhle extrémisty?„ ptala se zvědavě paní Müllerová.

„To já nevím, paní Müllerová, já jich znám víc. Jeden dělá posudky o extremistech na ´požádání´ a promptně. Nějakej Mareš si říká novinář. No a poslední je nějakej politolog Mareš, co když se ožral v Hamburku, tak tam na ulici hajloval a zpíval ´Die Fahne hoch´ a podobně. Ale ten prý to není. Takže kterej z nich to radil tý spisovatelce, to nevím. Možná jsou dva, možná tři, možná je to někdo jinej, možná ten samej.“

„Oni tady píšou, že je nikdo nezná, tedy ty, co ten kříž přivezli. A že jsou místní,“ četla dál paní Müllerová.

„Tak to já mám nejraději, tyhle neznámý osoby. Svědci ví, že dotyční přijeli autem, ale nevědí jakým. Nikdo je neviděl, ale vědí, že jsou místní, ale zase se neví, kdo to byl. A kdo že to říkal, paní Müllerová?“

„No tady to píšou ´Dovezli ho sem lidé z okolí dvěma auty. Pouze ho zasadili a zase odjeli. Beru to jako důstojný pietní akt, nicméně jeho iniciátory určitě vyslechnu, protože by mohli mít informace důležité pro probíhající vyšetřování, shrnul vedoucí vyšetřovatel Michal Laška´," četla paní Müllerová.

„Ještě že se toho nedožil nebožtík Bretschneider!„ zvolal Švejk. “Ten by z takovýhle řeči dostal psotník. Po místě činu mu běhají cizí lidi, hamtaj tam a vztyčují kříž nosej anebo berou odtamtud cokoliv a on to bere jako ´pietní akt´. Ví sice, že byli odsuď, ale neví, kdo to byl. Ale pak si je vyslechne. Ty, co nezná. Himmelhergott, tohohle se dožít rada Vašátko, tak má infarkt!„ řekl Švejka zapálil si viržinko.

„A nemůže to být někdo jako hospodský Palivec? Ten když s rozčílí, tak taky povídá divný řeči," řekla paní Müllerová.

"Víte, pani Müllerová,“ odpověděl Švejk, “takový veliký kříž na místě starých vražd a postavený tajně v noci, to musel vyspekulovat nějaký fištrón. To nebyl žádný blbec. Takový kříž nestlučete na dvorku ze starých latí. To je festovní řemeslná práce. Ten asi začali začít vyrábět dřív, než se tam koplo do země, natož aby někdo určitě věděl, zda tam ty mrtvoly jsou.

Objeví se stará vražda, neví se proč a kdo koho vlastně zabil, jen se špekuluje. Jedna parta nadává tý druhý, druhá se brání, a tak tam někdo tajně postaví kříž. Když ta obviněná parta ty Češi, ten kříž sundá, bude za dobytek, co nepřeje mrtvým povinnou úctu. Když ho tam nechá, tak ta druhá parta bude pokřikovat: ´Hele, vidíte je, vlastně se přiznali´."

Když se nezjistí, kdo a proč to vlastně udělal - tu vraždu -, a kříž zůstane na místě, tak ta obviňující parta tam bude jezdit, dávat kytičky a svíčky a věnce a bude se nechat natáčet televizí a posílat to do světa a všichni budou vědět, že ta česká parta se vlastně přiznala a že jsou pěkný šmejdi, protože ani nedokázali najít pachatele. Kdyby kříž zmizel, je to důkaz o hnusotě té české party. Protože to sundali. Tiše ta sudetská parta zamlčí, že u nich, kde jsou dneska doma, si nevylepíte ani plakát na zeď bez složitého úředního povolení. Které zde zcela určitě chybí."

"No, to je vymyšlený, pane Švejk,“ pravila paní Müllerová. „A nemůžou se dostat ty, co tam dovezli ten kříž, do nějaký bryndy, když je teď bude hledat policie?„

„Pani Müllerová, nikdo je hledat nebude. Postavit kříž v poli není žádný zločin. To jen tak dotyčný policajt plácá. Jo kdybyste to tam postavila vy anebo já…“

„S odpuštěním, milostpane, já tomu nějak nerozumím,“ pravila paní Müllerová a začala popotahovat

„Tak já jim to tedy vysvětlím, paní Müllerová,„ řekl Švejk. “Kříž tam nestojí kvůli těm mrtvejm. Stojí tam proto, že je fotogenický a určitě k němu někdo brzo přijde předvádět. A bude tam postávat a plakat a vzpomínat na oběti. Nějak nenápadně sice zapomene sdělit zdůraznit, že byli z vzorné vesnice SS a tím pádem komplet parteigenosssen z NSDAP, ale novináři mají o čem psát. Kdyby se kříž ovšem sundával, to by bylo pro ně lepší. Vsadím svou poslední fajfku, že by se hned vynořil odněkud pohotový fotograf či kameraman. A točil by to a kolem by poskakoval aktivní novinář a cpal lidem k obličeji mikrofony. A ať by se řeklo, co by se řeklo, vždycky by to bylo pro Čechy špatně."

"Já vám řeknu, paní Müllerová,“ pravil Švejk, „tohle je ještě lepší kšeft pro některé novináře než pro mne prodávat vořechy s padělaným rodokmenem. Oni ať kecají, co kecají, všichni jim to sežerou. To já, když prodávám pinče s rodokmenem, tak nemůže vypadat jako doga. Voni můžou. V novinách se to nepozná. Třeba tvrdí, že byli místní Němci „shromážděni pro odsun“. V té době ale když žádný odsun nebyl, protože byl začátek května 1945. A když někdo někoho vyháněl, tak na vlastní triko a ne z rozhodnutí československých úřadů. Jak vykládají novináři a jak to léta vypráví bratr zasloužilého sudetoněmeckého nacisty z Bergersdorfu vyznamenaného Rytířským křížem, jistý Hawelka."

"Protože tohle je vymyšlené tak,„ pravil Švejk, “že Češi musí, ať to dopadne, jak to dopadne, vypadat jako banda grázlů. Těch několik zavražděných Sudetských Němců po válce lehce v mediích převálcuje tisíce, desetitisíce a miliony mrtvých. Na jejichž smrti se tak či onak, někdy i osobně, podíleli Němci z Bergersdorfu. No a já si myslím, že kdyby se i přišlo na to, že ten, kdo to organizoval, byl vlastně Rakušan, který neuměl ani moc česky, jak říkají nějací svědci, stejně to Češi odnesou. I kdyby se zjistilo, že si někdo vyřizoval soukromé účty – bergerdorfští nacisté se evidentně podíleli na masakrech na Slovensku i jinde a z okolí Bergersdorfu – z Dobronína - nechali poslat několik Čechů do lágrů, tak to nic nezmění. Ovšem Češi - údajně komunisti - to přežili a z lágů se vrátili, což bergerdorfské jistě velice mrzelo a mnohé sudetoněmecké funkcionáře mrzí dodnes. A tak jim dodnes nadávají do komunistů, když to ti syčáci český přežili, a dokonce v sudetských novinách píší, že prý se měli tihle zavření čeští komunisté v německých lágrech tak dobře, že posílali domů čokoládu! Dokážete pochopit, paní Müllerová, že tomuhle dneska skutečně někdo věří? Heftlingové posílající v balících německou poštou ukradenou čokoládu? Když za kostku margarinu mohla být smrt? Lidi, který takovýhle věci věří, by skutečně měli být superarbitrováni pro blbost. Ale stejně je to moc hezky rozehraný. To víte, paní Müllerová, ruka profesionálů se pozná. To já znal jednoho ….. “

P. S. Švejk ji nemohl znát, ale já doporučuji čtenářům k přečtení knihu Jiřího Vybíhala „Jihlava pod hákovým křížem“. Hned vám bude mnoho věcí jasnější.

P.P.S. Už to začíná. TV Nova ohlásila ve zprávách, že místo navštívila zcela spokojená spisovatelka Herma Kennel. A ten kříž že vztyčili v noci obyvatelé Kamenné. Té Kamenné, co se jmenovala za Protektorátu Bergersdorf. Vzorná obec SS. Jediná na světě.








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.