Jaký je relevantní důvod k veřejné podpoře akce Prague Pride pražským primátorem Bohuslavem Svobodou, zvoleným do funkce jakožto kandidát politických stran hlásících se ke konzervativním hodnotám, například k obhajobě rodiny typu máma, táta a dítě?

Jaký důvod pohnul primátora Prahy k tomu, aby zaštítil akci, na níž se oponenti tradičních civilizačních a duchovních hodnot chystají pozvednout svůj hlas a němými urážkami i hlasitými provokacemi jen více vyhrotit polarizaci společnosti v postoji k danému tématu?

Proč pražský primátor pociťuje potřebu demonstrovat svoje sympatie ke skupině homosexuálů a leseb, kteří vůči české veřejnosti vznášejí nároky přesahující rámec pouhé tolerance a zároveň na netoleranci ke svému odchýlenému sexuálnímu chování v žádném případě žehrat nemohou, naopak je jim společností vycházeno vstříc i v otázce sňatků a následných právních kroků pro uplatňování na příklad nároku na dědictví.?

Prosím, ať si skupina homosexuálních občanů žije po svém a požívá stejná práva jako skupina heterosexuálních občanů. Je to ale snad v ČR jinak? Copak homosexuální občané platí jiné daně nebo prohrávají soudní spory s heterosexuálními? Copak homosexuální občané nebydlí vedle heterosexuálních za stejným algoritmem vyměřované platby za nájmy, vodné, stočné, spotřebu elektřiny, plynu apod.? Ptá se jich snad u přijímacích pohovorů někdo na sexuální orientaci? A zeptal-li by se, nedomohli by se snad svých práv soudní cestou?

V čem tedy heterosexuální společnost má upírat práva homosexuálů na život rovnocenný životu ostatních ve společnosti? V právu žít v manželství a mít děti? V právu žít v klasické rodině? Budu oponovat.

Vzpomínám si na pána, který kdysi moderoval nějaký pořad na Primě a v něm otevřeně řekl, že po několikaletém manželství, ze kterého vzešly dvě děti, se rozhodl opustit manželku s dětmi a žít v páru jako gay. Tento člověk se naprosto necitlivě a sobecky dožadoval pochopení všemi zúčastněnými. A dostalo se mu ho.

Pochopili diváci, pochopily děti, pochopila manželka. Takto se ale otevřeně ve vysílání pro celou republiku vzdal klasické rodiny, ve které do té doby žil, vzal zpátky všechny sliby, které své manželce kdy dal, odmítl roli táty pro dvě děti, které ho nepoptávaly, aby je zplodil.

Právě takový postoj homosexuálů vůči společnosti nyní prezentují obhájci homosexualismu v diskuzích pod články. Vysvětlují svůj pocit, proč jim má společnost uhnout, proč je musí všichni pochopit, vyřešit za ně dluhy, které svým jednáním nadělali, proč mají pochopit a nemají plakat ti, které svým jednáním ranili.

Oni totiž mají podle svých představ právo nadřadit své homosexuální cítění nad cítění ostatní společnosti. Ostatně oni se neptají, jak jejich agresivní chování ve stylu „jdu za svým cílem přes všechny poražené“ vnímá heterosexuální společnost.

Co je žene? Hon za štěstím? A co má být to štěstí, které honí? Peníze, mamon, majetek? Sexuálno, sex? Moc nad jinými lidmi, schopnost je ovládat? Určitě to není chtění vychovat děti, nové zdravé a života schopné potomstvo, což za štěstí považuje většina lidí. To ale nevadí, protože i styl života single nepočítá s rodinou a dětmi, a přece tak žije spokojeně mnoho lidí.

Zarážející je, že na příklad oproti vyznavačům života stylu single, se vyznavači homosexuálního chování chovají tak demagogicky, arogantně, egoisticky a neurvale v diskuzích, mnohdy i v životě. Čím to může být? Asi tím, že na rozdíl od single, kteří tolerují, že společnost žije v něčem jinak, a nechávají ji takto žít, jen sami v něčem žijí po svém, k čemuž ale nepožadují publikum a potlesk, homosexuálové chtějí s homosexualitou prorazit jakožto s novým trendem, kterému má většinová společnost uhnout z cesty, respektive jen poodstoupit a s obdivem a úctou zírat z přiměřené vzdálenosti.

Přiměřená vzdálenost samozřejmě neznamená, že společnost je bude přehlížet, jako by se nechumelilo. To mi jeden diskutér vysvětlil, že společnost je musí obdivovat a hýčkat a ne se k nim chovat, jako by byli totéž, co heterosexuální jedinci. To by přece prý bylo hloupé, kdyby společnost k nim zaujala stejný postoj jako k heterosexuálním. Z toho pro mne ale vyplývá, že žádají nadřazenost.

Jestliže se takové chování homosexuálů nadřazuje chování po staletí běžně užívaném v široké společnosti, o nadřazování jasně svědčí i podpora panem primátorem, pak mluvím o homosexualismu, o novém stylu propagace homosexuality. Zákonitě pak Prague Pride vnímám jako propagaci homosexualismu a diskusní příspěvky podobné tomu, o kterém jsem psala výše, taktéž.

Převzato z JanaSimonova.blog.idnes.cz se souhlasem autorky (její další blog: Simonova.blog.cz)