Nad posledními parlamentními volbami mávlo rukou 42% občanů. Někteří přiznávají, že svou neúčastí to chtěli silným stranám „spočítat“, protože jim nemohou přijít na jméno. Další občané vhodili do urny volební lístek pro některou z dvaadvaceti malých stran, které nedosáhly na pětiprocentní hranici, takže parlamentu „stop“ a hlasy šup do klína jiným.

Přišlo, co přijít muselo: Sklízely velké strany, které sesbíraly „prázdná“ a ztracená“ křesla. Připadlo jim jich dalších 98, z toho 84 díky nevoličům. Vítězná ČSSD, která by se musela spokojit podle skutečných příznivců, kteří jí dali jasné ANO, se 35 poslanci, jich díky tomu získala rovných 70. Nevoliči výrazně pomohli i ODS, která si místo 28 mandátů polepšila na 58, podobně i KSČM získala místo 22 poslanců celkem 41 mandátů a koalice KDU-ČSL s US-DEU se mohla těšit z 31 křesel, místo „poctivých“ 17.

Tuší naši občané – nevoliči, jak velkým stranám přisypávají poslanecká křesla a miliony korun tím, že volby možná i z „trucu“ ignorují? Připomínám, že za minulého režimu povinné volby nebyly, výběr nebyl tehdy skoro žádný, přesto se volit chodilo. Režim uměl důrazně pohrozit, a tak přes 99% lidí šlo odevzdat svoje manifestační ANO, aby mělo klid.

Jak nyní v demokracii zvednout volební účast a nezavádět přitom volební povinnost? Pro letošní volby je pozdě na jakoukoli změnu, leda apelovat na rozum, otevírat lidem oči a vysvětlovat, co jejich neúčast znamená. Propříště by se ale mohlo zvážit, zda uzákonit povinnost přijít ve volební den do volební místnosti, nechat se tzv. odfajfkovat a poté volit, nebo odejít bez odevzdání hlasu. S pojízdnou urnou (jako tomu kdysi bývalo) by se navštívili nemocní a nemohoucí, aby se také mohli rozhodnout, zda po zaregistrování odvolí či nikoliv. Možná by se našel ještě lepší způsob. Nedělat s tím ale nic – to je nejhorší volba.