Trochu není jasné, komu že to Aston vlastně vynadal ve včerejším úvodníku kvůli shořelé skladce německého odpadu. Zda premiérovi vlády ČR nebo šéfovi mimoparlamentní Strany zelených nebo komunálním politikům či Policii ČR. Navíc ani sám nenavrhl řešení problému nebo správný postup, vyjma určení odpovědnosti za malér. Jde bohužel o obecnější jev v českých médiích, a to, že není jasné, jaký cíl postavit před politiky a podle čeho jejich postup vlastně hodnotit.

Je nesporné, že v souvislosti s hořící skládkou v Libčevsi na Lounsku jsou dva hlavní cíle: Donutit německou zemskou či spolkovou vládu, aby začaly problém řešit a nejen se vykrucovat, tedy vyhledat a potrestat viníky a odvézt odpad zpět do Německa. Za druhé potřebujeme ukázat doma i v zahraničí, že z českých zemí se odpadní skládka střední Evropy dělat nebude a tvrdě sankcionovat viníky domácí. V obou těchto cílech jsme selhali a nesplnili je. A protože jde o cíle mezinárodní, ochraňující naše teritorium a právo před nežádoucím chováním, jde o problémy, které jsou výhradně v kompetenci vlády. Selhala tedy vláda a je lhostejné, jaké řeči v této věci povede. Rozsah a význam tohoto selhání uvidíme podle důsledků a případné recidivy brát ČR jako bezzubého správce cizích odpadků. V čem toto selhání tkví, kde pramení?

1. Špatné posouzení problému: od počátku bylo patrné, že jde o vědomé a cílevědomé porušování zákonů, pokud ne trestnou činnost motivovanou hospodářským výnosem z překračování zákonů. Špatná kvalifikace jevu na MŽP ČR vedla k chybné alokaci problému do oblasti správní a normativní respektive odpadového hospodářství. Nápad, že jde o chybnou normu v zacházení s odpady a nikoli o trestnou činnost, a že tudíž zlepšení norem a nikoli tvrdá represe jsou to správné, byl nejen chybný, ale drahý objemem času, který jsme ztratili, i blamáží státní správy. Proč věc "spadla" na stůl jenom nerozhodnému ministru Ambrozkovi a proč on se rozhodl evidentně chybně v rámci svého resortu i kompetencí ministra vlády, je samozřejmě otázka.

2. Podcenění mezinárodního rozměru problému: rozhodující část problému leží v Německu, a tudíž v zahraniční politice. Špatná koordinační činnost vlády, nedostatečná spolupráce dvou lidoveckých ministrů v tom, aby se Německo ocitlo ihned pod bilaterálním nebo EU tlakem, to je druhá hrubá chyba, jejíž odpovědnost padá na ministra zahraničí Svobodu, který dělá silná gesta pro volební kampaň a je zcela nečinný a desorientovaný ve vážných věcech.

3. Absence multiresortního a v reálném čase operujícího přístupu: Jestliže bylo od počátku jasné, že jde o porušování našeho zákona mezinárodní aktivitou českých a německých "obchodníků", byla situace okamžitě zralá na meziresortní krizový tým složený přinejmenším z MŽP, MVZ, MV a MF, kde "bydlí" celníci. Proč toto příslušný místopředseda vlády neučinil, je nepochopitelné, ať již šlo o Svobodu nebo Sobotku.

Souhrnně, dopustili jsme se špatné analýzy problému, chybného určení odpovědnosti za nápravu a špatného řízení problému z nedostatku cílevědomosti, účinnosti a kontroly výsledků v reálném čase.

Že jsme dnes za pitomce, je nesporné, že vláda ČR zase prohrála s podvodníky, je také zřejmé. Nyní je alespoň třeba učinit dvě věci. Předně si uvědomit, že nesmíme získat pověst neschopných a nečinných a i když je skládka de facto "zlikvidovaná" na úkor životního prostředí a zdraví obyvatel, je třeba zjednat nápravu. Za druhé, je třeba nesvádět odpovědnost na samosprávu, která se nemohla bránit, ale uznat chyby na centrální úrovni a hledat nápravu i v mezinárodním měřítku. Nečinnost MZV v této věci je ostudná a musí se změnit. Za třetí je třeba změnit pověst těch, kterým nezáleží na krajině a životním prostředí, a důsledně vyčistit všechny odpady a odpadky z příkopů a lesů a dát si záležet na rigidní čistotě a očistě naší krajiny a důsledně ji chránit. Za čtvrté, nebude tak obtížné dohledat odpovědné aktéry a vyměřit jim patřičné sankce za podvody, včetně zpětného auditu činnosti celníků. Objemy propašovaných odpadů, které jsou v diskusi, nejsou dobrou výpovědí o výkonnosti celní služby. A v neposlední řadě by neuškodilo, kdyby se novináři v takto složitých kauzách začali více zajímat o skutečné informace a kompetence, byli poučenější, a méně spekulovali. Je jasné, že v případě celé aféry a celého problému podvodů s německými odpady přešel kriminální problém do polohy poškozování našeho životního prostředí a nyní je v poloze mezinárodně politické a vnitropolitické s ohledem na vnitřní volby. Čeští novináři by si konečně měli zvyknout posuzovat politiky podle jednání a nikoli slov. Bude to dosti podstatná změna.