SPOLEČNOST: Měl Jiří Čunek sponzorovat církev?
Obávám se, že čtenáři Práva, na které se autor článku Radim Kijonka obrací, Jiřímu Čunkovi něco takového neodpustí. Ano, kdyby kouřil a chodil na pivo, jako značné procento jiných, kteří stejné dávky pobírali, to by se snad dalo přejít mlčením. Pro lidské slabosti přece musíme mít pochopení, že. Ale dávat peníze na církev?! Že se nestydí!
Ta církev to u čtenářů Práva jistě nemá snadné. Lze jí vyčíst, že bere peníze od státu. Ale vrátit jí zabavený majetek, aby se o sebe mohla postarat sama? V žádném případě! To si nezaslouží!
A je také třeba dobře si posvítit na ty, kdo církev sponzorují. Pokud to budou nějací boháči, dá se napsat, že církev jim jde na ruku. Jen se podívejte, koho to ta pakáž zbohatlická podporuje! Nebo opačně: Jen se podívejte, od koho se církev nestydí brát peníze!
A pokud dávají na církev chudí, dá se opět mlátit oběma stranami klacku: Církev, která byla vždycky tak bohatá, se nestydí přijímat dary od chudých, nemajetných lidí! A pak zase pěkně naopak: Místo, aby se Čunkovi a jim podobní z peněz obdržených od našeho štědrého sociálního státu lépe postarali o své děti, raději jim od úst utrhnou a peníze dají na církev!
Nicméně chápu, že pan Kijonka nechápe, jak mohl pan Čunek sponzorovat církev. Mohu ale vydat osobní svědectví: Když jsem v sedmdesátých letech pracoval jako topič, bral jsem – zejména díky příplatkům za noční, za svátky a práci v prašném prostředí – velice slušný plat. Roku 1977 jsem se stal duchovním a s platem jsem šel na třetinu. V té době jsem začal platit desátky. A zakusil jsem doslova, co se píše v Bibli: „Přinášejte do mých skladů úplné desátky. Až bude ta potrava v mém domě, pak to se mnou zkuste, praví Hospodin zástupů: Neotevřu vám snad nebeské průduchy a nevyleji na vás požehnání? A bude po nedostatku.“ Nyní už jsem starý člověk, ale mohu potvrdit to, co kdysi napsal král David v jednom ze Žalmů: „Od své mladosti, a jsem už starý, jsem neviděl, že by byl opuštěn spravedlivý, nebo že by jeho potomci žebrali o chléb.“
Ona totiž víra není pro ty, kdo se drží při zemi. Víte, jak se hláskuje víra? ER – Í – ZET – Í – KÁ – O. A rozhodně není nudná; je to velké dobrodružství. Ale o tom nejde teoretizovat, co se musí vyzkoušet.
