Dovoluji si připojit malý souhlasný komentář k příspěvku pana Urbana, uveřejněnému na Neviditelném psu 6.4.2010. Předesílám, že pana Bc. Marka Šnajdra osobně neznám - a ani po tom nijak netoužím. Jeho jméno se mi totiž vrylo do paměti po přečtení článku nazvaného „Zmizí lék na sraženiny z trhu?“, který byl otištěn v Mladé frontě Dnes dne 21.11.2009. Tento článek jsem si vystřihl jako odstrašující příklad špatného jednání, které otravuje náš život.

V článku se psalo o tom, že celosvětově stoupá cena surovin potřebných pro výrobu heparinu (jeden ze základních léků snižujících krevní srážlivost). České zákony jsou však postaveny tak, že neumožňují zvýšit cenu tohoto léku na našem trhu. Pro farmaceutickou firmu, která heparin na náš trh dodává, je tedy prodej léku ztrátový a firma uvažuje o jeho stažení. Jak na tuto situaci reaguje ministerstvo zdravotnictví? Cituji zmíněný článek: „Víme, že problém existuje. A zdá se, že jsme řešení našli,“ tvrdí náměstek ministra Marek Šnajdr. Řešením je zákon tak trochu obejít. „Je to mimořádná situace, tak zřejmě přistoupíme k mimořádnému kroku. Tím je vyjmout lék dočasně z cenové regulace a zkusit se s výrobcem dohodnout na nějaké reálné ceně, aby lék z trhu nezmizel,“ řekl Šnajdr.

Po přečtení tohoto úryvku nezbývá než se ptát: Jak je možné, že náměstek Ministerstva zdravotnictví je odhodlán řešit hrozící nedostatek léku obcházením zákonů? Vždyť mimořádná situace dosud nenastala – není to tedy stav legislativní nouze. A jestliže ministerstvo ví, že zákon je špatný, proč volí cestu obcházení zákona, místo aby vyvíjelo tlak na to, aby se špatný zákon změnil nebo zrušil? Ministerští úředníci neumějí formulovat vhodnější znění zákona o léku? Pak by ministryně měla odstoupit a uvolnit místo někomu schopnějšímu. Nebo je změna špatného zákona nemožná, protože poslanci jsou tak neschopní či arogantní, že jim nevadí představa, že někteří pacienti se po výpadku léku octnou v nebezpečí života? Jestliže se takto chová některá strana, proč toho nevyužije opozice? Nechápu to. Ale ze všeho nejvíc nerozumím tomu, jak je možné, že náměstek ministra, čili vysoký státní úředník, veřejně deklaruje úmysl obejít zákon – a zpráva o tom zapadne, aniž vyvolá jakoukoli reakci.

Bojím se o naši společnost, která se chová takto neodpovědně. Národ, který si neváží vlastních zákonů, si nezaslouží svobodu, protože s ní neumí zacházet. Píšu to nerad, ale nemohu si pomoci. Zbyli ještě nějací občané, kterým na republice záleží?