Považuji současné snahy omlouvat islám jeho přirovnáváním ke křesťanství za nesmyslné a zhovadilé. I když se o to snaží i někteří křesťané. Oba náboženské směry jsou totiž jednoznačnými protiklady.

Snad nejpitomější je mnohokrát řečené přirovnání ve smyslu stáří obou. „Podívejte se, kde bylo křesťanství před 1400 lety a tak starý je nyní Islám. Takže počkejme ještě 600 let a on se zcivilizuje.“ To je přeci naprostý nesmysl. Popírá veškeré dějinné a kulturní vlivy, popírá situaci, ve které se nacházelo křesťanství tehdy a situaci, ve které se ve vztahu k okolnímu světu nachází islám nyní. Popírá tok informací a přenos idejí. Je jen omluvným výkřikem bez valné hodnoty. Tudíž několik přirovnání z pohledu mého. Z nich ale vyplývá, že srovnávat se skutečně nedá.

Předesílám, že následující řádky jsou zcela subjektivním pohledem, nicméně založeném na objektivních faktech. Ovšem i tyto se dají relativizovat. Což je činnost, která mi není blízká a příjemná. Relativizovat se dá vše. Pak ale nikdy nemůžeme diskutovat o skutečnostech.

Kristus hovořil o lásce a odpuštění a jeho nejbližší učedníci podle toho konali. Mohamed hovořil o boji a nenávisti a jeho nejbližší učedníci podle toho konali.

Kristus jasně řekl, že víra se nemá plést do vládnutí, ale někteří jej nepochopili a snažili se o sloučení náboženství a politiky. Mohamed jasně řekl, že islám je vírou i politickým systémem dohromady, mnozí jej pochopili a naplnili jeho slova.

Kristus zemřel na kříži, aby nás všechny naučil lásce a odpuštění. Mohamed žil bojem, aby muslimy naučil nenávisti a válce.

Během prvních sta let po smrti a vzkříšení Krista byli křesťané pronásledováni, mučeni, vražděni a stále existovali jen jako malá skupina. Během prvních sta let po smrti Mohameda jeden malý pouštní kmen expandoval a ukrutným násilím přinesl novou víru do poloviny tehdy známého světa.

Řada křesťanů otočila slova Krista a vraždila jeho jménem. Řada muslimů naplnila slova Mohameda a vraždila jeho jménem.

1400 let od smrti a vzkříšení Krista křesťanství zapomnělo už dávno na obrovská území, která byla do příchodu muslimů křesťanská (od Habeše po Atlantik, od Ghazy po Samarkand). 1400 let od smrti Mohameda by řada představitelů islámu chtěla násilím zpět získat několik málo kdysi ztracených území (Pyrenejský poloostrov, Balkán, Panonii).

1400 let od smrti a vzkříšení Krista byl křesťanský svět na prahu reformace a renesance a začal diskutovat o principech demokracie. 1400 let od smrti Mohameda je islám mnohem rigidnější, než dříve a demokratické principy považuje za zločin.

Kam v minulosti vstoupila noha křesťana a poté odešla, je území bez přívlastku. Kam vstoupila noha muslima, je už na věky islámské území, byť nakrátko ztracené.

Křesťanské církve věřící prosí a napomínají. Islám věřícím přikazuje a trestá.

Křesťané milují Boha a cítí jeho lásku k nim. Muslimové se bojí Alláha a cítí jeho trestající ruku.

Osobně jsem často rozčarován postoji některých svých bratrů a sester vůči současnému islámu. Jejich tolerance a snaha tento nábožensko-společenský systém omlouvat a relativizovat mne děsí. Snad se ve své naivitě a dobrotě domnívají, že pokud někdo věří v jednoho boha (nikoliv Boha), je přijatelnější, než pohan či ateista. Není. Snad mají pocit, že máme s muslimy nějaké styčné body. Nemáme. A měli bychom s nimi mít společné jen dobře hlídané hranice a málo prostupné hraniční přechody.

P.S. Muslimský argument, že jsem nepochopil myšlenky koránu a hadísů, protože ty lze číst jen arabsky a jakýkoliv překlad jejich myšlenky ničí, považuji za nebohý a nehodný byť jen krátkého uvažování o jeho relevanci. Odpornost a nesmyslnost myšlenek Karla Marxe snad také dokážou pochopit jen Němci coby rodilí mluvčí?