Organizátoři demonstrací a pokrokových happeningů pod názvem Milión chvilek se rádi zaštiťují spontaneitou a upřímností. Podíváme-li se na tu tolik zdůrazňovanou spontaneitu, nalezneme spíše cílenou marketingovou a propagační kampaň, která stojí nemalé finanční částky.

Ale na ty si přece tři zakládající studenti humanisticky orientovaných fakult vydělají. Když jsem se náhodou v pondělí odpoledne po třetí hodině odpolední ocitl na Václavském náměstí a viděl tu profesionální přípravu, aparaturu, ozvučení, obrazovky, pódium, uvědomil jsem si, že se jedná o vše možné, jen ne o spontánní demonstraci.

A která televize měla na Václaváku nejvíce přenosových vozů? Ano, Česká televize. Určitě velké překvapení. Pokud bychom klikali, jak v kvízu ve stylu nejsem robot, napočítáme tři vozy.

Ano, platíme si z koncesionářských poplatků propagaci tohoto hnutí. Je zároveň neuvěřitelné, jakou publicitu Česká televize věnuje této partičce neomarxistů a hlavně kolik jim dává prostoru ve svém zpravodajství. Porovnejte jenom s organizátory pochodu za rodinu, tam neuvidíte jediný přenosový vůz, maximálně zmínka na dolní liště.

Předseda Miliónu pokrokových chvilek dokonce v jednom z dokumentů ČT o polistopadovém vývoji hodnotil naší společnost společně s dalšími uvědomělými „osobnostmi“, které nemá smysl vyjmenovávat. Jenom se České televize ptám, zda bude hodnotit polistopadový vývoj u nás jako další v řadě šestnáctiletá Gréta nebo Křemílek s Vochomůrkou anebo Čulibrk z deštných pralesů Amazonie?

A ještě jeden moment mě v souvislosti s demonstrací v úterý 10.12.2019 zaujal. V den velké tragédie, násilného úmrtí šesti nevinných lidí organizátoři Miliónu chvilek demonstraci neodvolali. Ukázali tak celému národu, že ti nevinně zavraždění jsou jim ukradení a pieta k nim přežitek, nyní jde o revoluci a jediné, co je pro ně podstatné, je převzetí moci.

Nevím jak vám, ale mně tito aktivisté Miliónu chvilek připomínají ruské bolševiky před sto lety (v roce 1917). Taky byla nespokojenost s prohnilým carským režimem, taky se ukázala korupce, ale bolševický lék byl horší než carská nemoc. Neuvěřitelné represe, které následovaly, jako zatýkání, popravy, deportace na Sibiř a gulagy, to vše následovalo po bolševickém převzetí moci.

Dnes sice takto brutální vývoj nehrozí, ale nazelenalí pokrokáři z Miliónu chvilek mně tuto dobu silně připomínají, volají po svobodě, chtějí „očišťovat společnost“, vést revoluci s následným převratem, ale respekt k parlamentní demokracii mají nulový (v tom se náramně shodují s ruskými bolševiky).

Nechci se zde zastávat Babiše, už pro jeho křížové tažení proti podnikavým a pracovitým lidem, kteří si na sebe musí vydělávat jako živnostníci nebo podnikatelé starající se o svou firmičku (eseróčko) 24 hodin denně. Tito lidé se stali zaměstnanci svých firem. Jenže před šesti lety přichází na politickou scénu „nezkorumpovaný“ Babiš a svým „EET koštětem a kontrolními hlášeními“ čistí podnikatelské prostředí. Činorodou skupinu lidí stigmatizuje a zavádí pro ně presumpci viny. A závistivá část populace mu samozřejmě tleská, protože nezdaněný rohlík je vidět mnohem více než čapí milióny nebo stamiliónové podvody zabalené do optimalizací a dotačních podvodů. O čistotě Babišova podnikání může být přesvědčen jen blouznivec nebo naiva.

Jenže náhrada bezohledného oligarchy nazelenalými proimigračními aktivisty bojujícími světlé zítřky uhlíkové neutrality spokojeně chrochtající z naplněného dotačního bruselského korýtka je cesta z bláta do louže.

Nová kniha nyní v prodeji.