Slavíme různé svátky, máme různá výročí, nicméně 17. listopad 1989 znamenal v moderních dějinách státu opravdový zlom pro generaci narozenou okolo poloviny 20. století.

Objevil se nový fenomén, který byl do tohoto data v našich geografických podmínkách jen směšnou karikaturou. Dnes jej využívá každý a je jen správně, že si jej prakticky vůbec neuvědomuje. Tím pojmem myslím svobodu ve všech jejích atributech.

Svoboda projevu. V dobách před tímto datem existovala u značné většiny občanů jakási schizofrenie. Jinak bylo možné hovořit doma a jinak mimo něj. V terénní mluvě (pracoviště, škola, veřejné prostory) se užívalo ptydepe, řeč dnes již zcela nesrozumitelná a nepochopitelná. Bylo potřeba stále slovně či písemně velebit vládnoucí komunistickou stranu, jak se dobře stará o své občany. Z opačného pólu nám každý rok JUDr. Gustáv Husák sděloval, že se máme zase o fous lépe a že ještě pár let a socialismus konečně zvítězí. Opačným pólem tohoto slovního zmámení byla řeč domácí v rodině či mezi blízkými přáteli, kde se člověk dozvídal, co zase nefunguje, co je kde k sehnání, případně jakou výši úplatku je třeba dát k získání úzkoprofilového zboží. Přesto ani mezi nimi neměl nikdo 100% jistotu, že se jeho nadávky na režim neobjeví v nějakém spisu. Dnes je možné konat jakékoli demonstrace, projevovat veřejně svůj názor bez strachu, že budu zatčen, bit a pronásledován.

Svoboda myšlení. Povolena byla pouze oficiální linie marxismu-leninismu. Už od škamen základní školy až po doškolovací ústavy při získávání nejvyšší kvalifikace v oboru bylo nutné prokousat se nekonečnými bláboly, slovními výrony různých bolševiků na jejich nesčetných sjezdech a tyto naučené fráze poté opakovat před různými komisemi, které samy tak úplně nevěřily v právě slyšené. V této filosofii se popřela základní lidská potřeba individuality daného jedince, naopak, jedinec se stal zrnkem písku takzvané masy, která je degradována na výrobu a spotřebu. Duchovní a duševní potřeby byly brány jako nesmyslný přívažek, jako buržoazní přežitek, který časem vyhnije. Věřící lidé byli pronásledováni, ostrakizováni a kriminalizováni. Dnes si člověk v záplavě publikací, přednášek i možností vyznání může svobodně zvolit to, co mu vyhovuje a v čem spatřuje smysl své existence.

Svoboda pohybu. Československo bylo v principu koncentračním táborem. Kolem celé vlasti byly nataženy dráty s elektrickým proudem, jenž měl dotyčného zabít. Na dohled mezi sebou byly vztyčeny strážní věže s kulometčíkem, který měl za úkol případného „narušitele“ bez milosti odstřelit. Jako tzv. „pohraniční stráž“ sloužila řada mladých odvedenců, kterým byl politruky masivně vymýván mozek, aby při spatření člověka v tzv. zakázaném pásmu na něj nahlíželi jako na škodnou. Za úspěšný odstřel následovala odměna, naopak za pochybení (když se někomu nějakým zázračným způsobem podařilo nástrahy překonat) kázeňský trest či vězení. Dnes si již tak úplně nevšímáme okamžiku přejezdu státních hranic, můžeme navštěvovat oblasti, kam jsme - vzdor občanství státu - nikdy nesměli. Cestování, možnost studia na zahraničních školách či různé stáže nás obohacují a doplňují nám onu mozaiku, z které je svět složen.

Svoboda materiální. Socialistická generace byla zvyklá vést materiálně velmi úsporný život. Jinak to totiž ani nešlo při sortimentu zpravidla jednoho druhu zboží pro daný účel. Centrální plánování, jež nahradilo i ty nejmenší provozovny (pekárny, opravny apod.), pravidelně kleklo při jakémkoliv výpadku. Pamatujeme životní etapy, kdy nebyl toaletní papír, dámské vložky atd. Na mnoho zboží byly tzv. pořadníky, kam se koupěchtivý jedinec zařadil a poté doufal, že se vysněného předmětu touhy dočká dříve, než umře. V potravinách bylo třeba mít štěstí či známého k nákupu mandarinek či kotlety, k níž bylo vždy nutné přibrat aspoň kilo bůčku ke splnění akumulace dané provozovny Maso-Uzeniny. Dnes již vymizely pojmy jako „shánět“, „obstarat“ apod. Vše, co potřebujeme, je jednoduše ke koupi kdekoliv a kdykoliv. Našimi ulicemi projíždějí stejná auta jako třeba v Barceloně.

Listopad 1989 znamenal opravdu zlom a zůstává přes všechny turbulence nadějí, že nakonec ona získaná svoboda ve všech polohách bude pro nás více, než dříve preferované „jistoty“, jež možná slibovaly třikrát denně plný ešus, ale jinak nic.

Převzato z blogu Tomáš Vodvářka se souhlasem autora