V jedné mé oblíbené knize od Terryho Pratchetta rozpoutá občanskou válku a revoluční pnutí ve feudální společnosti útlý svazek turisty právě se navrátivšího ze svobodného světa do své domoviny. V té panuje tvrdý režim mocných. Chudým se namlouvá, že venku za hranicí říše žijí jen krvežízniví duchové a nic víc.

Naiva autor věrně popíše, že venku je vše poněkud jinak, nevolnictví zrušeno a svět plný lidí, kteří si dělají tu více, tu méně, co chtějí. Duchové prý ne.

Knížečka cestovatelova se jmenuje „Co jsem dělal o prázdninách“. V domácích podmínkách útlaku autorových spoluobčanů kastou šlechticů se bleskem stane samizdatem. Její pouhé držení je zárukou pobytu v žaláři, odhalí-li jej autority. Šíření znamená ostrý meč a kata.

Kniha je to moudrá, laskavá. Často mi evokuje různá podobenství s naším světem. Nejčerstvěji mi rámuje mé vlastní dumání o dnešním stavu České republiky, nebo spíše o její epidemiologii.

Otázka, co dělal kdo o prázdninách, se tak dá použít jako určující metr, jestli čelíme šíření viru, nebo promoření hloupostí, sobectvím a zpitomělou pohodlností.

Dílo „Co jsem dělal o prázdninách“ je v říši fantazie elegantně komické tím, co způsobí. V pohádce to ale dopadne vždycky dobře.

Dnes a tady, ve světě zcela reálném, má ten stejný název, položený jako otázka všem členům naší společnosti, bohužel pachuť tragédie. Možná má ona věta šanci rozpoutat nepěkná revoluční pnutí doopravdy. Hlavně když ji položíme těm, kteří byli povoláni určovat trávení prázdnin, nebo se tak bůhvíproč cítili.

Co dělal o prázdninách premiér země, která epidemii skvěle zvládla? Co dělal o prázdninách opozicí povolaný epidemicko-zubařský expert Šmucler? Co užitečného dělala ta opozice?

Co dělal ministr zdravotnictví minulý. Co dělal současný v poradní trafice dočasně uklizený.

Co se o prázdninách udělalo s obrovskou částkou, již si půjčujeme. Kdo a jak bystrý stavěl během nich tu hodně slavnou, leč méně již chytrou karanténu?

Hodně z těch otázek se totiž bytostně dotýká toho, co budeme dělat o prázdninách příští rok a kdo se jich zúčastní.

U některých odpověď známe.

Ministr zahraničí po jarních prázdninách organizoval evakuaci občanů z poloviny světa. Jaksi i na náklady těch, kteří nikdy v takových dálavách nebyli, protože exotické dovolené nedosáhnou rostoucí minimální mzdě navzdory.
Plynule přešel do organizace zpětného pohybu na letoviska, vždyť jsme už vyhráli. Život bez all inclusive v Turecku nestojí za to žít. Sociálně demokratické je smýšlet kosmopolitně. Škoda, že v Turecku také měli chytrou karanténu. Nejchytřejší na ní bylo, že kvůli příjmům z turismu nehlásili skutečná čísla.

Ministryně financí rozdávala pomoc zasaženým tak štědře, až nám hodně zůstalo. Inu, slibem nezarmoutíš.

Ministryně práce by rozdávala tak, že by nám nezůstalo nic.

Ministr průmyslu rozjížděl průmysl. Škoda, že skoro žádný u nás není náš.

Ministr kultury měl prázdniny těžké. Chtěl peníze na kulturu. Už zase.

Ministr školství řešil dilema, 12 měsíců prázdnin je moc. Nyní zjistil, že s nula zdravými učiteli je jedno, že žákům vir neškodí.

Ministr vnitra v létě odložil, byť nerad, červený svetr. Teď na podzim se v něm dost zpotí.

Ministr zemědělství byl potichu, sucho vyřešil déšť. Asi přemýšlel, jak příznivou meteorologii správně dostat na volební billboard.

Prezident upadl. Není jisté na jakou část těla přesně. Zafačovanou má ruku. Ale možná byl u špatného druhu doktora.

Předseda senátu jel šířit demokracii a lidská práva na Tchaj-wan. Je otázka, jestli přestupoval v Dubaji. K tamní situaci ale určitě nic neříkal.

Pánové a dámy z opozice, pražský primátor a další skvělé osobnosti oslavili začátek prázdnin a konec epidemie společným masovým stolováním na Karlově mostě. Nabízí se doplňující dotaz, jestli je slušné, aby tito nyní po prázdninách měli kritizovat jiné.

Hodně pokažený závěr prázdnin zažil bývalý ministr zdravotnictví, který nezkušeně v předvolebním ruchu chtěl spíše naslouchat těm ošklivým škarohlídům, co pořád chtějí něco počítat. Možná měl svou zprávu podat o oktávu výš.

Prázdniny znepříjemnili někteří i premiérovi. Nejdřív odborníci zdravotní. Potom řada expertů na PR. Pohledem nazpět se ukazuje, že měli obzvláště důležité poznámky k věci. Bohužel, na epidemii PR postupy nezabírají, prázdniny neprázdniny.

Je nutno si položit i otázku, co dělali o prázdninách občané naší země.

O těch jarních někteří nonšalantně vycestovali na obvyklé destinace. Návrat měli často na státní útratu. Během letních pak zapomněli na Damoklův meč (čest výjimkám) všichni. A ti zlořádi, kdo nestrkali hlavu do písku, byli naopak okolím strkáni na pranýř, že kazí prázdniny. Lid chtěl volnost. Rouška je horší než tetování v Dachau; svobodu, nebo smrt. Premiér doporučil dovolenou tuzemskou a booknul pobyt na Krétě. V seznamu obcí ČR jsem Krétu nenašel.

Sečteno a podtrženo - výsledkem je ruská ruleta pro všechny, bohužel i pro ty, co hrát vůbec nechtěli.

Nevím, kdo přesně může za to, že letošní Vánoční prázdniny budou pro řadu lidí dost na ledu.

Jisté ale přece jen něco je - nejracionálněji chovajícím se účastníkem zájezdu byl nakonec vir, ten nikam neodcestoval a veškeré PR ignoroval.