ČSSD očekávaně využila ve Sněmovně podpory KSČM a prosadila kontroverzní zákon o neziskových nemocnicích. Znovu se tak potvrdilo, že spolupráce s komunisty v zásadních otázkách nedělá nejsilnější vládní straně nejmenší problém.

Je celkem důležité krátce před volbami analyzovat, jaký pohled ve směřování společnosti ČSSD prosazuje. Schválený zákon může posloužit jako učebnicový příklad.

Nemravný zisk a neziskový ideál

V první řadě zákon obsahuje zásadní útok proti zisku jako takovému. Bez jakéhokoliv racionálního odůvodnění socialisté tvrdí, že nemocnice zřízená jako obchodní společnost prostě nemůže plnit požadavky veřejné služby z toho důvodu, že je postavena na ziskové bázi. Představa generování zisku při poskytování zdravotnických služeb se zdá socialistům jako věc krajně nemravná!

Je však třeba si uvědomit, že i když je lékařská profese spojena s ušlechtilými ideály, zdravotnictví jako takové kromě nich ke své funkci potřebuje ekonomické zdroje. A ty jsou na rozdíl od našich přání omezené (bohužel!). Odhlédneme-li od samotné léčby, je provoz nemocnice jako takové spíše oříšek pro ekonoma, manažera a účetního. Jedná se o organizaci, která by měla efektivně vynakládat zdroje a produkovat tak možné maximum.

A zde právě přichází ke slovu tak opovrhovaný zisk (nebo ztráta!). V ekonomické realitě, kam zdravotnictví patří, jsou právě zisk a ztráta jedněmi z nejdůležitějších prostředků, jak zjišťovat efektivitu a určovat tak, kam alokovat omezené zdroje. Situace je samozřejmě složitá – jedna nemocnice více transplantuje, druhá zase více léčí rakovinu. Přirozeně se budou náklady obou nemocnic lišit. Lze ale srovnat jednotlivá oddělení s podobným počtem výkonů, obtížností. Srovnání pomocí počtu výkonů, nákladů, výnosů a zisku je pak již s určitou odchylkou možné. Zisk či ztráta je pak ten, kdo určí – tato nemocnice, vedení, lékaři, všechen personál léčí efektivněji než nemocnice jiná. Zde alokujme omezené zdroje. Pouze tento systém umožňuje fungování samoregulačních mechanismů směřujících k rovnováze mezi zdroji na léčbu a poptávkou po ní, které jsou v našem systému zdravotnictví tak potřebné.

„Neziskový“ princip v předkládané podobě neznamená nic jiného než filozofii – zdroje jsou neomezené. K tomu si máme myslet, že jsme léčeni zdarma nebo minimálně bez „nemravného“ zisku. Opak je však pravdou. Zisk se samozřejmě v každé takovéto nemocnici spočítá. Jen se případná ztráta, která je zde daleko pravděpodobnější, dorovná veřejnými zdroji – transfery. Případná neefektivnost a hospodářská ztráta se pouze zakamuflují. Co je však mimo to velmi negativní a alarmující, je ztráta motivace. Vědomí, že za vás někdo ztrátu vždy uhradí (vždyť jsme státní a neziskoví) k efektivnosti nikdy vést nemůže.

Soukromé vlastnictví a centralizační vize

Neméně znepokojivý je útok proti soukromému vlastnictví. Socialistická vláda hodlá soukromé nemocnice v podstatě znárodnit, podřídit centrální kontrole. Princip – staň se „neziskový“, nebo s tebou pojišťovna neuzavře smlouvu, je hrubým existenčním nátlakem. Nemocnice, které tlaku podlehnou sice zůstanou formálně v pravomoci kraje, rozhodující slovo v nich ale bude mít stát. Vedení nemocnic bude muset respektovat nařízení ministerstva zdravotnictví - jakou péči a v jakém rozsahu poskytovat a kolik platit zaměstnancům. Tato situace se skutečně nedá nazvat jinak než znárodněním.

Pacient se v případě nemoci nezajímá o právní formu nemocnice, ale o to, kde se kvalitně léčí. Zanedlouho nemusí nemocnici, ve které se dobře léčí, najít. Měla totiž smůlu – za svojí dobrou péči, efektivnost a zisk musela zaniknout. Přestože občan platí povinně veřejné zdravotní pojištění, je zbaven svobodné volby! V centru přece vědí, kde ho nejlépe vyléčí.

Známý skotský filozof, ekonom a historik David Hume formuloval v 18. století tři fundamentální přirozené zákony, které musí společnost respektovat, aby prosperovala: stabilitu vlastnictví, zákon dobrovolného převodu a zákon dodržování slibů. Že tyto přirozené zákony diskutovaná norma nenaplňuje, ale jde naopak přímo proti jejich podstatě, je bohužel smutnou skutečností.

Shrňme – odpor k zisku, soukromému vlastnictví, snaha o znárodnění a centralizaci. Tak vidí žádoucí vývoj společnosti ČSSD. Ze systému, kterému je toto všechno vlastní, se česká společnost pomalu a bolestivě snaží vzpamatovat více než 16 let. S pomocí ČSSD a tohoto zákona to bude trvat bohužel déle.

externí poradce prezidenta Klause