Je celkem důležité krátce před volbami analyzovat, jaký pohled ve směřování společnosti ČSSD prosazuje. Schválený zákon může posloužit jako učebnicový příklad.
Nemravný zisk a neziskový ideál
V první řadě zákon obsahuje zásadní útok proti zisku jako takovému. Bez jakéhokoliv racionálního odůvodnění socialisté tvrdí, že nemocnice zřízená jako obchodní společnost prostě nemůže plnit požadavky veřejné služby z toho důvodu, že je postavena na ziskové bázi. Představa generování zisku při poskytování zdravotnických služeb se zdá socialistům jako věc krajně nemravná!
Je však třeba si uvědomit, že i když je lékařská profese spojena s ušlechtilými ideály, zdravotnictví jako takové kromě nich ke své funkci potřebuje ekonomické zdroje. A ty jsou na rozdíl od našich přání omezené (bohužel!). Odhlédneme-li od samotné léčby, je provoz nemocnice jako takové spíše oříšek pro ekonoma, manažera a účetního. Jedná se o organizaci, která by měla efektivně vynakládat zdroje a produkovat tak možné maximum.
A zde právě přichází ke slovu tak opovrhovaný zisk (nebo ztráta!). V ekonomické realitě, kam zdravotnictví patří, jsou právě zisk a ztráta jedněmi z nejdůležitějších prostředků, jak zjišťovat efektivitu a určovat tak, kam alokovat omezené zdroje. Situace je samozřejmě složitá – jedna nemocnice více transplantuje, druhá zase více léčí rakovinu. Přirozeně se budou náklady obou nemocnic lišit. Lze ale srovnat jednotlivá oddělení s podobným počtem výkonů, obtížností. Srovnání pomocí počtu výkonů, nákladů, výnosů a zisku je pak již s určitou odchylkou možné. Zisk či ztráta je pak ten, kdo určí – tato nemocnice, vedení, lékaři, všechen personál léčí efektivněji než nemocnice jiná. Zde alokujme omezené zdroje. Pouze tento systém umožňuje fungování samoregulačních mechanismů směřujících k rovnováze mezi zdroji na léčbu a poptávkou po ní, které jsou v našem systému zdravotnictví tak potřebné.
„Neziskový“ princip v předkládané podobě neznamená nic jiného než filozofii – zdroje jsou neomezené. K tomu si máme myslet, že jsme léčeni zdarma nebo minimálně bez „nemravného“ zisku. Opak je však pravdou. Zisk se samozřejmě v každé takovéto nemocnici spočítá. Jen se případná ztráta, která je zde daleko pravděpodobnější, dorovná veřejnými zdroji – transfery. Případná neefektivnost a hospodářská ztráta se pouze zakamuflují. Co je však mimo to velmi negativní a alarmující, je ztráta motivace. Vědomí, že za vás někdo ztrátu vždy uhradí (vždyť jsme státní a neziskoví) k efektivnosti nikdy vést nemůže.
Soukromé vlastnictví a centralizační vize
Neméně znepokojivý je útok proti soukromému vlastnictví. Socialistická vláda hodlá soukromé nemocnice v podstatě znárodnit, podřídit centrální kontrole. Princip – staň se „neziskový“, nebo s tebou pojišťovna neuzavře smlouvu, je hrubým existenčním nátlakem. Nemocnice, které tlaku podlehnou sice zůstanou formálně v pravomoci kraje, rozhodující slovo v nich ale bude mít stát. Vedení nemocnic bude muset respektovat nařízení ministerstva zdravotnictví - jakou péči a v jakém rozsahu poskytovat a kolik platit zaměstnancům. Tato situace se skutečně nedá nazvat jinak než znárodněním.
Pacient se v případě nemoci nezajímá o právní formu nemocnice, ale o to, kde se kvalitně léčí. Zanedlouho nemusí nemocnici, ve které se dobře léčí, najít. Měla totiž smůlu – za svojí dobrou péči, efektivnost a zisk musela zaniknout. Přestože občan platí povinně veřejné zdravotní pojištění, je zbaven svobodné volby! V centru přece vědí, kde ho nejlépe vyléčí.
Známý skotský filozof, ekonom a historik David Hume formuloval v 18. století tři fundamentální přirozené zákony, které musí společnost respektovat, aby prosperovala: stabilitu vlastnictví, zákon dobrovolného převodu a zákon dodržování slibů. Že tyto přirozené zákony diskutovaná norma nenaplňuje, ale jde naopak přímo proti jejich podstatě, je bohužel smutnou skutečností.
Shrňme – odpor k zisku, soukromému vlastnictví, snaha o znárodnění a centralizaci. Tak vidí žádoucí vývoj společnosti ČSSD. Ze systému, kterému je toto všechno vlastní, se česká společnost pomalu a bolestivě snaží vzpamatovat více než 16 let. S pomocí ČSSD a tohoto zákona to bude trvat bohužel déle.
externí poradce prezidenta Klause