Kriminální policie stíhá studenty za veřejnou kritiku

Před rokem proběhl ve Slaném konkurz na místo ředitele místního gymnázia, v kterém byl ve funkci opět potvrzen dosavadní ředitel Milan Dundr. Část studentů byla přesvědčena o tom, že škola pod jeho vedením dlouhodobě upadá, a svůj nesouhlas s výsledkem konkurzu vyjádřila peticí Zachraňme gymnázium.

Vyznění petice bylo emotivní a řadu hodnocení v petici obsažených bylo obtížné nezávisle ověřit, a tak jsem patřil k lidem, kteří ji nepodepsali, ačkoliv jsem s některými body souhlasil.

Na první pohled vše vypadá jako obyčejný příběh, který by se mohl stát kdekoliv. Mladá generace je vždy kritická, část dnešních studentů je ochotná veřejně bránit svoje názory a volí k tomu prostředky, které nejsou možná nejvhodnější. Očekával bych, že vedení školy se k takové situaci postaví čelem a přiměřenými prostředky se bude proti kritice bránit.

Trestní oznámení podané v souvislosti s peticí ředitelem gymnázia mi však rozhodně jako přiměřený prostředek nepřipadá. Ledaže by petice obsahovala urážky a do očí bijící lži. Jenže petice je sice emotivní, ale urážky v ní nejsou. A lži? Aby člověk lhal, musí vědět, že neříká pravdu. Ačkoliv před rokem jsem o řadě věcí nevěděl, dnes jsem si jistý, že studenti byli vnitřně přesvědčeni o tom, že píší pravdu.

Ředitel a jeho zástupce se však také odvolávají na diskuzi na sociální síti Facebook a všichni víme, jak takové diskuze občas vypadají. Několikrát jsem si diskuzi přečetl a vypsal si všechny příspěvky odpůrců současného ředitele - viz zde. A její obsah mne skutečně překvapil. Vysoká úroveň, na které jsou studenti schopni diskutovat, snaha vyjadřovat se slušně a moderovat případné výstřelky, to vše je možné doporučit i mnohem starším diskutujícím. Možná nejsilnější osobní urážka pana ředitele byla: "... tak jsem si taky myslel, že je to buď školník, nebo údržbář ...", což mi opravdu jako hrubý osobní útok nepřipadá.

Ředitel školy tedy podal trestní oznámení, o kterém jsem přesvědčen, že jeho účelem byla pomsta studentům a zastrašení další kritiky. Žijeme však v demokracii, a tak bych očekával, že policie trestní oznámení přijme, provede předběžná šetření a na základě poznatků je během několika týdnů odloží jako neopodstatněné. Dnes už vím, že bych ve svém věku pohádkám věřit neměl, i když se moc pěkně poslouchají.

Kriminální policie případ neodložila a během několika měsíců převzali členové petičního výboru Lenka Brtinská a Jan Kopecký podezření ze spáchání trestného činu. Je tedy zřejmé, že policie shledala ve výše zmíněné petici dostatečné důvody pro spáchání trestního činu, protože Lenka Brtinská se do diskuze na Facebooku vůbec nezapojila.

A z pohádky se stává drama. Na straně ředitele i studentů svědčí bývalí a současní učitelé. Policie prokazuje nebývalý takt tím, že si pro svědkyni na straně studentů přijde přímo do vyučovací hodiny v doprovodu ředitele. Vedení školy po městě šíří, že studenti byli zneužiti neúspěšnou kandidátkou a vlastně o ně vůbec nejde. Poté, co jsem se zapojil do aktivit ve prospěch studentů, jsem se s protikandidátkou spřátelil, takže můj pohled je již zaujatý, nicméně si ji nedovedu představit, jak přemlouvá studenty k sepsání petice, aniž se sama stane členem petičního výboru.

Končí květen a z dramatu je seriál, jehož závěrečný díl je v nedohlednu. Vyšetřování stále pokračuje, ředitel dál vede gymnázium, učitelům, kteří se veřejně postavili na stranu studentů, hrozí výpověď. Minulý týden byla například udělena ředitelem gymnázia písemná důtka za to, že protikandidátka omylem uvedla ve zprávě číslo nesprávného certifikátu, zatímco zkoušení sedmnácti maturantů z českého jazyka během jediného dne je bráno jako samozřejmost.

Cítím jako svoji povinnost na vyšetřování nadále upozorňovat všemi dostupnými prostředky a chtěl bych vás požádat o totéž. Bližší informace o petici a jejím vyšetřování naleznete na adrese Újma za petici.

Lidé se mne občas ptají, o co mi vlastně jde. Myslím, že řadě čtenářů mé pohnutky vysvětlovat nemusím, ale abych neuhýbal, tak veřejně odpovím. Většina lidí má přirozenou potřebu bránit slabší a já nejsem výjimkou. Silně ale pociťuji i prvek sebeobrany. Žít ve společnosti, v které odměnou za veřejně projevený názor bude rok trestního stíhání, bych opravdu nechtěl.