Nedávno jsem zaslechl v rozhlase debatu moudrých mužů o školství. Jeden z nich pronesl zajímavou větu: „Je třeba zjistit, proč naše děti nerady chodí do školy.“

Dle mého jde o tzv. klíčový problém. Diskutující se na tomto postulátu shodli a hledali východisko. Samozřejmě, že každý měl na věc jiný názor, nicméně všichni potvrdili, že jde o skutečný problém, který je nutné řešit.

Dnešní školský systém v naší zemi je založen na jistém zglajchšaltování žáků a studentů. Jen málo se dbá na rozvoj výjimečných talentů, naopak inkluze těch méně nadaných a mentálně hendikepovaných do klasických tříd vede ke zhoršení situace, neboť nadšený učitel, který rozpozná ve svém žákovi výjimečný talent na cokoli, musí podstatnou část svého času věnovat někomu jinému, zhusta málo perspektivnímu. Pak se snadno stane, že onen talent zakrní, skončí otrávený a naše malá společnost přijde o možnost vygenerovat novou veličinu ve vědě, umění či jiném oboru.

Rigidní osnovy nutí žáka, případně studenta střední školy, aby zvládl předměty, které nikdy nebude potřebovat a které jej v principu nebaví. Přesto jim musí věnovat spoustu času, jenž by lépe investoval do něčeho, co jej pohlcuje, baví a v čem může jeho talent vyniknout. Stupeň poznání v současném světě má neskutečnou dynamiku, že už prakticky nelze obsáhnout celý obor (například fyziku, chemii apod.). Vědci v těchto oborech se zaměřují už jen na velmi úzkou část, v níž je možné napřít úsilí a dosáhnout pokroku v poznání. Základní, ale především střední škola by měla nadané jedince selektovat, nabídnout jim širší prostor pro obor, v němž jsou dobří, a připravit je na další studium na vysoké škole.

Současná situace je tristní. Přijímací testy na střední a vysoké školy ovládá společnost Scio, jejíž systém byl převzat z testů pro americkou námořní pěchotu. U mariňáků jde o pochopitelnou nutnost vteřinové reakce, jestli zmáčknout či naopak nezmáčknout spoušť. U studentů u zkoušek pak spolehlivě neuspějí ti, kteří jsou ve svém myšlení originální, mají trochu „odlišný“ způsob řešení problémů. Naopak uspějí ti, kteří se dokonale „naučí“ Scio test, u něhož je přemýšlení odstaveno na vedlejší kolej a podstatou je rychlé rozhodnutí, co je či není správné. Mám za jisté, že takto je odrovnána řada vysoce perspektivních jedinců, kteří se na školu nedostanou a jejichž talent skončí v nenávratnu.

Zmíněná rigidita školského systému navíc mnohdy studenty otráví natolik, že při představě dalších několika let nutnosti biflování věcí, o nichž vědí, že je nebudou potřebovat, raději svá studia ukončí a věnují se jiné činnosti.

Nejsme velký národ, je nás jen pár miliónů. Je proto nezbytně nutné změnit systém tak, aby pokud možno nebyl promarněn žádný talent.

Zmíněná debata moudrých mužů, kteří si tristní stav uvědomují, byla sice nepatrným, ale přesto velmi užitečným začátkem.