Zamyšlení nad seminářem v Senátu

Dne 15. března 2011 se v Senátu uskutečnil seminář na téma „Kam směřuje energetický výzkum v ČR“. Úvodní řeč místopředsedkyně Senátu PaedDr. Aleny Gajdůškové však naznačila, jaké téma se bude především řešit, neboť se týkala hlavně školství, které by mělo být zdrojem mozků pro technologická a výzkumná centra. Paní místopředsedkyně zmínila Finsko, USA, Velkou Británii či Německo, kde se již podařilo propojit terciální vzdělávání s praxí.

Myslím si, že hlavní problém nefunkčnosti vzdělávacího systému vystihl již v první příspěvku Prof. RNDr. František Janouch CSc., když nabídl Senátu svoji přednášku „Energetický slabikář“. Ač to bude znít ode mě kacířsky, to, co zoufale chybí v českých školách, se kdysi nazývalo metafyzikou. Výuka fyziky byla redukována na mechanické „dosazení do vzorečku“, a tak se žáci nesmyslně biflují vzorce, aniž by měli nejmenší pojetí, co jednotlivá písmenka označují. Pokud dnes použijete při výuce fyziky základní sókratovskou otázku a zeptáte se „Co je proud?“ či „Co je napětí?“, vyvoláte nanejvýš diskusi, kterému pojmu přiřadit I a kterému U. Chybí vědomí podstaty věcí, chybí korespondence mezi pojmy a věcmi, mezi pojmy a procesy. Bez nich je těžké vysvětlit žákům rozdíl mezi hmotným bodem, soustavou hmotných bodů, pevným tělesem a pevným kontinuem. Místo dosazování čísílek do kolonek v testech, které z ČR udělá nanejvýš úřednickou velmoc, by měli žáci zvládat „dekódovat“ svět okolo sebe pomocí základních fyzikálních pojmů. Profesor Janouch se snaží osvětlit svou přednáškou jeden ze základních pojmů vědy, který všichni neustále požíváme, aniž bychom věděli, co vlastně znamená (energetické drinky, energetické posvátné aury a toky...). Ví, že bez pochopení těchto základních pojmů je zbytečné pokračovat dále a že právě v tom tkví problém všech těch blýskavých politických energetických koncepcí, které jsou však připravovány právě těmi úředníky, kteří neznají odpovědi na otázky typu „Co je X?“ a „Jak pracuje X?“, ale umí skvěle dosadit číslíčko do tabulky a do vzorečku.

Tento problém se ovšem netýká jen technických oborů. Každý cizinec vám potvrdí, že školská výuka jazyků v ČR je nesmyslně založená na znalosti vysokoškolské gramatiky. Dle úředníků by patnáctileté dítě mělo ovládat gramatické jevy na úrovni scholastických filosofů. Vilém Ockham či Petr Abelard by byli asi velmi překvapeni, kdyby zjistili, že obsahy jejich gramatických děl jsou součástí osnov základních škol. A co se týče humanitních věd, jejich vlajkovou lodí by měla být logika, ale místo toho se filosofické fakulty stávají útočištěm studentů, kterí nenávidí vše, co zavání analytickým myšlením. Výstupem jsou pak opět úředníci píšící mechanicky bezmyšlenkovité mnohostránkové eseje, zprávy či oběžníky.

Jak podotkl Vladimír Špidla, kapacita mozků je omezená tvarem Gaussovy křivky a není v silách žádného školského systému učinit ze všech občanů nové Einsteiny. Současný systém však ničí i potencionální zájemce o technické obory. Znakem úspěšnosti daného oboru byl vždy zájem žen, které hledají v manželství bezpečí a jistotu. Dříve byl inženýr výhodnou partií, zatímco dnes je nahrazen managerem či bankéřem, tedy obory, v nichž vítězí okamžitý a rychlý zisk na dlouhodobou koncepční prací.