Budoucí manažeři, influenceři, servírky, herečky, sportovci nebo šéfkuchaři pochopitelně na základní škole nepotřebují přírodopis k ničemu. Co s takovou tasemnicí dlouhočlennou nebo se stavbou buňky? Je to opruz. Průšvih je, že z takovýchto lidí se rekrutují i budoucí politici, lobbisté a aktivisté, včetně těch „ekologických“.

Já na střední škole každoročně dávám prvákům takový nehodnocený anonymní infotest, abych poodhalil, co od nich mohu v biologii očekávat. Série pojmů, u kterých zaškrtávají možnosti „vím přesně, oč jde“, „učili jsme se to, ale víc nevím“ nebo „vůbec netuším“. Léta letoucí u pojmu „fotosyntéza“ převládá odpověď „vím přesně, oč jde“, zatímco u takové pěnkavy obecné se deklarovaná znalost limitně blíží nule, přestože pěnkav jsou plné městské parky, kdežto fotosyntéza není vidět.

Tenhle test vypovídá o dvojím: jednak o tom, co se asi tak na základních školách považuje v přírodopise za důležité. Ale za druhé o tom, jak svoje znalosti hodnotí sami žáci. A to je hodně zajímavé. I dovednost sebehodnocení totiž získali na základní škole - a tato dovednost bývá přečasto žalostně mizivá. Safra, to jsem napsal nějak moc vzletně... No prostě: bývají při sebehodnocení úplně mimo. Základní škola je to nenaučila.

Jestliže je ve škole něco považováno za opruz, děti se s tím vyrovnávají různě: Opisují, co se dá, a doufají, že uniknou zkoušení. Biflují se, aby byla slušná známka, a pak látku pouštějí z hlavy. Úplně vypouštějí učení, schytávají neblahé známky a doma tvrdí, že tomu ve třídě ale vůbec nikdo nerozumí a učitel je to neumí naučit. Ti, co se tupě biflují, i ti, co opisují, pak získávají dojem: „Dostal jsem jedničku nebo dvojku, to znamená, že tomu rozumím.“ No co, neděláme to my dospělí občas stejně? Každopádně teď už je nám jasné, jaké biologické vědomosti má naše většinová populace.

Moji středoškoláci až během dvou hodin věnovaných fotosyntéze pochopí, že o tomto jevu dosud nevěděli nic. Ale ještě v dalších letech jim stejně musím vytloukat z hlav onu pitomou frázi, že „rostliny nám dávají kyslík“. Jsou rostliny živé? Dýchají? Dýchají pořád ve dne v noci? Spotřebovávají při tom kyslík? Jo aha! Na fotosyntéze je nejdůležitější dočasné zapojení uhlíku do živých organismů a velmi neefektivní, leč jediné možné využívání sluneční energie týmiž. Kyslík rostliny vylučují tak, jako když vy si odskočíte na malou, a vyrábějí jej rozkladem molekuly vody, neboť jim jde o vodík ve vodě též obsažený. Ale jakmile chce rostlina cokoli udělat - otevřít průduch, rozvinout květ nebo jen odlifrovat vyrobenou glukózu z listu do kořene, musí se k tomu nadechnout, tedy ten kyslík opět spotřebovat a vypustit jako odpad oxid uhličitý plus vodu.

Přesto zelení aktivisté i politici neustále blábolí o vázání oxidu uhličitého sázením stromů a netuší, že spolu s oxidem uhličitým jsou vázány i molekuly vody - a to v době, kdy titíž lidé straší suchem. Ano, rostliny se zapojují do koloběhu vody, a to významně. Ale také vodu při fotosyntéze vážou a vracejí ji do oběhu až dýcháním či tlením, případně dýcháním býložravců, kteří je sežrali, tedy vždy společně s proklínaným sodovkovým plynem. Navíc koloběh vody v rostlině je sice z větší části pasivní fyzikální proces, ale kvůli opravdu intenzivnímu nasávání vody kořenem musí rostliny dýchat, tedy opět vylučovat tu hrůzu CO₂ . Rostliny opravdu vážou uhlík a „dávají nám kyslík“, ale jedině tehdy, pokud více fotosyntetizují než dýchají, tedy pokud rostou. Pak je nikdo nesmí sežrat a nesmějí ani zetlít, jinak je veškerý navázaný uhlík zase zpátky.

Život je proces plný neuvěřitelného plýtvání energií i látkami. Zapomeňte na „dokonalost“ či „bezodpadovost“ přírody. Bezodpadovost a šetření jsou ryze lidským vynálezem (což neznamená, že je na nich něco špatně). A tak se zemědělci snaží o maximální výnosy obilovin, každé zrnko spadlé na pole je ekonomická tragédie, každý centimetr, o který lze sklidit slámu blíže zemi, je vítězství, vlčí mák je úhlavní nepřítel. Jako kdyby pěstování obilí nebylo ryze přírodní proces. V širších důsledcích (a jinak se o biologii ani ekologii mluvit nedá) z polí mizejí ptáci a hmyz, z půdy mizejí žížaly a jiná havěť, neboť nemají co žrát.

To vše proto, že přírodopis byl opruz. Často i pro ekoaktivisty nebo pro činovníky ministerstev.