Nedávný článek Zdeňka Roubala o ukončení AM vysílání ČRo mi připomněl, že když jsem si nedávno dělal pořádek ve svých zásuvkách, tak jsem vespod našel v neoznačené obálce dokument, o kterém jsem věděl, že mi ho před mnoha lety ukazoval táta, ale myslel jsem si, že jsem ho už při jednom ze stěhování ztratil. Zaradoval jsem se, že je na světě, a chci se se čtenáři Neviditelného psa podělit o jeho kouzlo.

Je to velmi stará koncesní listina, jíž se, jak je patrno z lícní strany, mému dědovi „propůjčuje koncese ke zřizování, udržování a provozu domácí radiotelegrafní stanice typu krystalový detektor, určené pro soukromý poslech radiotelefonie“. Listina je z roku 1925, to znamená, že byla vydána pouhé dva roky po začátku vysílání rozhlasu u nás.

Velmi zajímavé je přečíst si také poučení na rubu koncesní listiny. Hned v prvním bodě je: „Koncesionář přijímací radiofonní stanice je zavázán zachovávati telegrafní tajemství … Náhodou zaslechnuté radiotelegramy a radiotelefonní rozhovory státní, služební a soukromé nesmějí se zaznamenávati, nikomu oznamovati ani se jich nesmí užívati pro vlastní potřebu. Také není dovoleno zapnouti do přijímací stanice zapisovací stroj.“ Co je míněno zapisovacím strojem, dost dobře nevím, že by už tenkrát existovaly a byly rozšířeny magnetofony, se mi nezdá. Rovněž: „Koncesionář je povinen umožniti kontrolnímu úředníku poštovní a telegrafní správy, který se legitimuje, přístup k přijímací stanici a její prohlídku.“

Ještě jeden údaj z koncesní listiny by si měl přečíst každý, kdo nadává na dnešní nehorázně velké poplatky za vlastnictví rozhlasového přijímače. Ty dnes činí 45 Kč měsíčně, tenkrát, jak patrno z listiny, 45 Kč ročně (bez ohledu na to, že koncese byla propůjčena až v říjnu), tedy 12x méně. Ale jsem přesvědčen, že průměrný výdělek byl proti dnešnímu tenkrát více jak 12x menší. A také co posluchač za těch 45 Kč měl za požitek tenkrát a dnes. Rovněž byrokracie tehdy asi bujela stejně jako dnes. Přestože podle razítka byla koncese propůjčena 1.10.1925, pozbývala platnosti 31.12.1925. A aby nešťastný koncesionář zase znovu běžel na úřad pro novou.

Zkrátka neměli to tehdejší posluchači rozhlasu lehké. Kromě toho, že poslech čehokoli na krystalce se s kvalitou dnešního stereo zvuku nedá ani vzdáleně srovnat, měli ještě řadu povinností, jak je patrno z poučení na koncesní listině.