Dnes je skloňovaným tématem důchodový věk a komentáře se předhánějí v emocích a prognózách. Skutečností ale je, že na důchody vydělávají potomci důchodců a že ochota dětí postarat se finančně o své rodiče je úměrná tomu, jak byly vychovány.

Namísto lamentací nad poklesem porodnosti i nad krátkozrakostí těch, co počít potomky rovnou odmítají, se chci zamyslet nad tím, kdo dnes vychovává děti a jak se proměnily dnešní rodiny. Z počtu neziskovek, projektů a ze vzrůstající státní pomoci samoživitelkám by čtenář mohl nabýt dojmu, že většina dětí dnes živoří jen se svými maminkami, ale nic není skutečnému životu vzdálenější. Takových domácností je totiž jen zlomeček, tedy přesněji 13 %, jak plyne ze zpráv o rodině zpracovaných Výzkumným ústavem práce a sociálních věcí. Ostatních 87 % dětí žije v rodině se dvěma dospělými.

Žádná tvrdá data nám však neukážou, jak variabilní je dnešní rodina, ba ani jaký je dnes nejsilnější výchovný trend. Skoro polovina manželství a dvě třetiny nesezdaných partnerství se rozpadají, ale lidé jsou tvorové pároví a ani rozpad vztahu jim nezabrání v tom, aby se znovu nezamilovávali, nesestěhovali a neměli spolu další děti. Ruku v ruce s evolučním trendem jde judikatura opatrovnických soudů a obecná praxe expandujících práv otců. A tak stále častěji vidíme děti ve střídavé péči nebo v rozšířené péči rodičů. Typickými vychovateli je pak muž a žena společně vychovávající jeho i její potomky z přechozích vztahů. Mnohé děti pendlují mezi domácnostmi svého otce a své matky, někdy i mezi domácnostmi prarodičů a v rodinách na střídačku pobývají s polorodými sourozenci nebo s potomky svých otčímů a macech. Poslední roky se pro tyto rodiny ujalo označení patchworkové podle anglické techniky látky sešité z různobarevných čtverců.

My, rodinní odborníci, tu nejsme od toho, abychom nové trendy chválili nebo kritizovali, ale musíme jim rozumět, abychom dokázali klientům poradit a předcházet konfliktům. A to si pište, že jich je v patchworkové rodině nepočítaně. Tím spíš, že právě v nich žije většina dnešních českých dětí. Na rozdíl od běžných rodin se tu násobí hodnoty, přístupy, tradice, zvyky a odlišnosti ve výchovných přístupech. Každý dospělý na vztahy v rodině hledí úhlem svých životních zkušeností, a protože bývá starší než v prvním vztahu, jsou jeho postoje takřka neměnné. Dvakrát víc rodičů znamená čtyřnásobně víc prarodičů a co vychovatel, to jiný výchovný styl a problémy ekonomické, etické, psychologické či právní. S tím vším se musí děti z různých vztahů poprat.

Jeden tatínek dává dítěti kapesné, zatímco druhý nikoliv, ale obě děti spolu žijí v jednom pokojíčku. Jeden rodič trvá na přísné výchově, druhý je benevolentní, takže jedno dítě má pevnou večerku, ale druhé může být na vedlejší posteli vzhůru do půlnoci. K tomu se přidává výzkumy doložená zásadní role babičky z matčiny strany a na rozdíl od pohádek macecha, dnes vlídnější na cizí vyvdané dítě než na vlastní. Naopak nejrizikovějším prvkem pro nevlastní dítě je otčím, což většina matek podvědomě tuší, proto na rozdíl od otců nespěchá na sestěhování a ani na časné představování nového partnera dětem.

Inu, patchworkové rodiny si zadělávají na veliké komplikace a jejich členové čím dál častěji plní naše advokátní i psychologické kanceláře. Všechny problémy se pak násobí, když vypění emoce a my, rodiče, je nezvládneme zklidnit sami. Myslete na děti, milí čtenáři. A zkuste si představit, že pravda je v rodině vždycky relativní a ten druhý má možná úplně jiný pohled. Myslete na děti a zůstaňte poblíž. Nestěhujte se daleko, pokud o dítko nechcete přijít. Vychovávejte láskou a pevnými hranicemi, i když se to dnes nenosí a moderní je bezbřehá volnost. Taková vám totiž ani tu péči v důchodu nezaručí.

Psáno pro MFDnes