Jako učitele správního práva mě velice těší, jaký prostor Lidové noviny věnují tematice tzv. švarc systému – v sobotním vydání (LN 27. 10.) dokonce dva texty na titulní straně.

Mohli jsme si povšimnout, že zde patrně dochází k obratu v kurzu vládní politiky. Přísné kontroly úřadů práce, pátrající ve firmách po lidech pracujících na švarc systém, za který hrozí vysoké pokuty, by měly dle premiéra Nečase údajně skončit. Pro informační a názorovou komplexnost bych si dovolil diskusi doplnit možná méně tradičním názorem právníka.

Švarc systém je pro zaměstnavatele výhodný zejména proto, že nemusí za své zaměstnance platit sociální a zdravotní pojištění či náhradu mzdy v době nemoci. Podnikatelský subjekt aplikující model švarc systému má též nekalosoutěžní výhodu oproti ostatním podnikatelům, kteří řádně a včas plní závazky plynoucí z relevantních veřejnoprávních předpisů.

Jak si povšimly dříve i LN, zaměstnavatelé se od ledna roku 2012 aplikací švarc systému vystavují, dle ustanovení § 140 odst. 4 zákona o zaměstnanosti, riziku pokuty až do výše 10 milionů korun. Od počátku tohoto roku je v citovaném paragrafu také stanovena i minimální výše pokuty pro zaměstnavatele, kteří umožní výkon závislé práce fyzickou osobou mimo pracovněprávní vztah, a to 250 tisíc korun!

Problém – dolní hranice pokuty

Čtenáři si logicky většinou všímají horních hranic pokut – zde takřka magických 10 milionů. Nicméně ve svém komentáři se chci kriticky netradičně zamyslet nad dolní hranicí této pokuty. Spodní čtvrtmilionová hranice vskutku není zanedbatelná a pro řadu menších právnických osob, ale zejména pro mnohé podnikající fyzické osoby je až likvidační. Ano tato čtvrtmilionová pokuta se týká i vašeho voliče z Bruntálu, který vydělává 150 tisíc korun hrubého ročně a občas mu na živnosťák pomáhá kamarád. Možná některé pražské salonní lobbisty překvapím, ale v ČR žije řada mikropodnikatelů, kteří za rok vydělají míň, než si myslíte.

Stanovení dolní sazby pokuty zákonodárcem omezuje správní uvážení příslušného orgánu, zde jde o inspektoráty práce, a může vést k značným nespravedlnostem.

Skutečnost, že nejde jen o nějakou akademickou kvaziotázku, dokládá též fakt, že se problémem přípustnosti stanovení dolní hranice pro uložení pokuty za správní delikt již dříve několikrát zaobíral i Ústavní soud ČR.

Český strážce normy norem ve svých nálezech (sp. zn. Pl. ÚS 3/02 a Pl. ÚS 12/03) například mj. trefně pravil: "Je třeba rozlišovat mezi horní a dolní výší pokuty. Je-li nedostatečná její maximální výše, může to – bez ohledu na skutečnost, jak správní orgány pracují – znamenat, že právo se v podstatě stane nevymahatelným. Oproti tomu žádná nebo "nízká" minimální výše pokuty sama tento stav nijak způsobovat nemůže, pokud se k tomu nepřipojí neefektivní výkon státní správy jak v oblasti prevence, tak i represe."

Judikatura majoritně zastává názor, že uzákonění příliš tvrdé dolní sazby pokuty zákonodárcem omezuje správní uvážení příslušného orgánu. Důsledky jsou zřejmé – když nelze kvůli spodní hranici zohlednit faktickou závažnost konkrétního protiprávního jednání, způsobuje to, že se u skupiny případů pokuta – byť uložená v minimální výši – jeví jako zcela či zčásti "nespravedlivá". A to se právě uzákoněním minimální (sic!) sazby pokuty 250 tisíc korun stalo.

Vysvětlujte pak, milí poslanci, bruntálskému živnostníčkovi, třeba zrovna vašemu voliči, proč má dostat "jen" čtvrtmelounovou pokutu. Podtrženo a sečteno: na rozdíl od mnohých ekonomů nejsem pro legalizaci švarc systému, ale myslím si, že by se proti němu mělo bojovat rozumněji. I zde platí Less is more.

Premiér Nečas v sobotním rozhovoru pro LN, byť poněkud kostrbatě, sdělil, že v rámci přehodnocení priorit vládní politiky bude švarc systém určitě věc, která se přehodnocovat bude. Uvidíme, jak to nakonec reálně dopadne, nicméně spodní hranici pokuty by měl (resp. musí) změnit přímo parlament a vláda by k tomu měla dát v rámci legislativního procesu jasný a hlavně včasný impulz.

LN, 30.10.2012

Autor je právník, VŠ pedagog