9.7.2020 | Svátek má Drahoslava


PRAHA: Socha Horákové a Gottwalda na jednom náměstí?

24.1.2020

Dokážeme si něco takového představit jako symbol polistopadového smíření? Jistě ne. Přesto se po nás něco takového chce. V poněkud jiné podobě, ale princip zůstává stejný. Ano, vrací se téma mariánského sloupu.

Myšleno na pražském Staroměstském náměstí. V roce 400. výročí bitvy na Bílé hoře bude rezonovat o něco silněji. A intenzivněji se do debat ve společnosti promítnou kontroverze s plánovanou obnovou sloupu spojené.

První takovou jsme mohli zaznamenat v Českém rozhlase. Rozezlený katolický kardinál Duka opustil předčasně debatu na toto téma. Neboť jeho partner v diskusi zastupující protestantský pohled, Pavel Černý, kazatel Církve bratrské a emeritní předseda Ekumenické rady církví, řekl něco, co protestanty trápí a co zřejmě představuje „šlápnutí na kuří oko“ katolíkům. Zvukový a textový záznam incidentu nabízím zde:

Sám jsem signatářem petice proti obnovení sloupu na Staroměstském náměstí. Ačkoli jsem před několika lety koketoval s myšlenkou, že sloup by bylo možné postavit za podmínky, že na témže náměstí bude zbudován důstojný a nepřehlédnutelný památník těm, kdo zde byli popraveni 21. června 1621. Tento můj návrh je ale, uznávám, z více důvodů nerealizovatelný a ve hře jsou tedy pouze dvě varianty – mariánský sloup ano, nebo ne.

Někteří zastávají názor, že vedle obřího sloupu kostnického mučedníka by vztyčení sloupu bylo symbolem usmíření. To si nemyslím. Je to totéž, co jsem naznačil v nadpise článku. Jinak řečeno: nelze vedle sebe postavit sochu Davida Ben Guriona a Adolfa Eichmanna. Nebo Gabčíka s Kubišem a Heydricha.

Píšu to záměrně tak, aby to bylo co nejvíce „přitažené za vlasy“, neboť jedině tímto způsobem je možné ilustrovat podstatu problému – jistěže z jednostranného pohledu potomka pobělohorských evangelíků, kteří právě kvůli tomu, co oslavoval původní sloup na Staroměstském náměstí museli opustit v době netolerantní katolické totality české země a hledat náboženskou svobodu v pruském Slezsku, později v Polsku.

Mariánský sloup – a nenamlouvejme si, že tomu tak není – má nejen duchovní (mimochodem z hlediska biblického učení o Ježíšově matce Marii v podstatě „kacířskou“) dimenzi, ale také dimenzi politickou. Vztyčit jej v sousedství Husova monumentu znamená znevážit Mistrovu památku, neboť sloup symbolizuje – a z podstaty věci nemůže nesymbolizovat – to, proti čemu katolická církev urputně bojovala a co se snažila zlikvidovat – a co má svůj základ v Husově duchovním odkazu.

Je to, zjednodušeně řečeno, právo na jinou víru než tu, kterou mocensky prosazovala papežská církev.

Nechci se pouštět do komplikovaných teologických disputací, což by v naší většinově ateistické společnosti bylo tak jako tak házením zrn na vyprahlou půdu, leč pouze pro porozumění toho, oč tu jde, uvedu jeden příklad:

Říká-li Bible, že

- biskup musí býti bez úhony, jedné manželky muž ..., kterýž by dům svůj dobře spravoval, a dítky své měl v poddanosti se vší šlechetností,

s dovětkem:

- jestliže kdo domu svého spraviti neumí, kterak o církev Páně pečovati bude?,

pak se ale musíme ptát, jak se s tím srovnává katolické učení o povinném celibátu duchovních?

A pokud by povstal nějaký nový Hus a hlásal, že Bible povinný celibát duchovních nenařizuje (ba naopak), kdo by měl pravdu? Papež hájící povinný celibát, nebo tento Hus II? A pokud by věřící došli k názoru, že Hus II má pravdu, šli za ním a vytvořili nové církevní společenství, měli by na něco takového právo?

V dnešní době je odpověď zřejmá, v čase po Husově upálení bylo vše jinak. Tenkrát nešlo o celibát, ale o kalich – o to, že podle Bible mají všichni (rozuměj: věřící i duchovenstvo) při vzpomínce na Ježíšovu smrt přijímat nejen chléb, ale i víno. Katolická církev trvala sveřepě pouze na chlebu (pro věřící) – a proto vznikla církev podobojí (a následná komplikovaná historie - „český zápas“.) Podobojí církev a další později vzniklá protestantská vyznání byla ovšem po Bílé hoře v českých zemích zakázána a symbolem této porážky náboženské svobody (předtím garantované Majestátem císaře Rudolfa II.) byl mimo jiné také onen nešťastný sloup.

Jeho nové postavení vedle pomníku Jana Husa by bylo vzhledem k výše uvedenému absurdní. Pikantní je, že zastánci sloupu občas argumentují alibisticky a současně nelogicky. Jako kdyby v Ostravě vznikl památník věnovaný Rudé armádě jakožto výraz vděčnosti za osvobození 1945 a jedním dechem bychom tvrdili, že s celkovým vítězstvím Sovětského svazu ve druhé světové válce to nemá žádnou souvislost.

Závěrem jeden odstavec z vyjádření společnosti Veritas k dané problematice:

„Mariánský sloup“ byl vysvěcen 13. července 1652 za přítomnosti císaře Ferdinanda III., což ukazuje na to, že šlo o záležitost politickou. Nápis na jeho podstavci zněl: „Panně rodičce bez poskvrny prvotní počaté za obhájení a osvobození města zbožný a spravedlivý císař sochu postavil.“ Čtyři roky po uhájení Prahy před švédským vojskem (obhájců reformačního učení) a po podepsání Vestfálského míru (který znamenal definitivní konec náboženské svobody v Čechách a na Moravě a který zabránil exulantům, mezi nimi i J. A. Komenskému, v návratu do vlasti) byl tedy vztyčen v srdci Evropy památník, o jehož smyslu prof. J. Pekař napsal, že oslavuje vítězství nad českou reformací a nad českým státem a není pouhým památníkem mariánské úcty, jak se někteří obhájci znovupostavení sloupu snaží tvrdit.

Jak patrno, onen „český zápas“ pokračuje.

Stejskal.estranky.cz



Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.