Nevěřil bych, že se někdy přiřadím k odpůrcům potratů. Ale já se vlastně pouze stavím proti jednomu názoru zastánkyň potratů. Ty dámy (a jiné bytosti) se prostě mýlí a dokud omyl nenahlédnou, nezvítězí.

Nám to zatím ještě může být šumafuk, jenomže co se upeče v Americe, to se časem natáhne až k nám. On tam zatím nikdo naplno neřekl, že potraty jsou fuj. Jenom si o tom má každý stát rozhodnout sám, stejně jako se rozhodoval například o trestu smrti. Teď se ukáže, ve kterých státech převládne která lobby - zda pro, nebo proti. A jak říkám, za nějaký čas se tohle dilema dozajista objeví i u nás.

Což o to, absolutní zákaz potratů je nesmysl. Vždy tady budou dobře indikovatelné zdravotní důvody - ohrožení života matky nebo téměř stoprocentní jistota neživotnosti nebo fatálního poškození plodu. Určitě by měl být povolen potrat jakožto odstranění následku znásilnění, pokud o něj žena po konzultaci s psychologem požádá.

Filosofové, teologové a etici se mohou dohadovat, kdy přesně začíná lidský život. Z biologického hlediska je celkem jasné, že oplozené vajíčko je živá buňka, která má všechny geny, jaké má člověk mít. Ale tohle kritérium splňují i vaše epiteliální buňky, které se vám dennodenně ve velkém odlupují ze sliznic trávicího ústrojí, a nakonec potupně končí buď jako potrava pro vaše tělo, nebo v záchodové míse. O něco životaschopnější jsou mnohobuněčné kuličky blastuly, které se uhnízdí v děložní sliznici a dorostou až v malého človíčka se vším všudy. Jenomže: rozhodující pro jejich veškerý vývoj je napojení přes placentu na matčin organismus. Představme si hypoteticky, že by bylo možné živnými roztoky vypiplat lidskou blastulu v nějakém inkubátoru až do novorozence. Výsledkem by jistě byl jedinec Homo sapiens, ale jakýsi univerzální a hodně retardovaný, citově oploštěný. Zrůda. Vždyť plod v matčině děloze poznává to, co matka jí, co cítí. Učí se, strašně moc věcí se učí, je neustále zaplavován proměnlivým koktailem hormonů. V děloze jsou položeny základy jeho bytosti, jeho skutečného lidství, jeho jedinečnost.

V předchozím odstavci jsem použil slovo „plod“. To je podle mne klíčové. Lidské embryo je nepochybně živý organismus, ze kterého se jednou při troše štěstí stane člověk. Ale to, co je čistě lidské, ještě nemá. Ani co do stavby těla s ocáskem a žaberními štěrbinami, ani co do psychiky. Lidská mozková kůra je ještě v nedohlednu, zatím se tvoří a funguje tak stěží prodloužená mícha a mozeček.

Domnívám se tedy, že potrat embrya a ranějších fází by neměl být považován za smrt lidské bytosti.

Problém je, že zastánkyně potratů tvrdí, že žena má právo na své tělo (to nepochybně má), a tudíž i na potrat. A tenhle argument dosti skřípe. Ale tenhle článek je už dosti dlouhý, pojďme pokračovat až příště.