Zaplňuji svoji digitální mezeru. Digital divide. Ani nevím, jak jsem se v ní ocitl. Snad tím, že několik let používám stále stejný počítač, protože mi vyhovuje k více méně stále stejné práci. A to tak dlouho, až se jeho výrobce a výrobce softwaru rozhodnou, že už to se mnou takhle dál nejde, a přestanou mě „podporovat“. Následně začne operační systém chátrat, což může trvat i několik let, nakonec však přestane plnit některé základní úkoly a dostat do starého hardwaru systém nový už nejde, nebo jen tak těžko, že to nestojí zato. Rázem jste bez pracovního nástroje a ještě k tomu v mezeře a proti tomu se musí bojovat.

Tak tedy nový stroj. „A jaký?“ ptá se mě kdekterý známý. Vzpomněl jsem si na Forest Gumpa: „Od takové malé ovocnářské firmy,“ odtuším a věnuji se tématu: vydrápat se ven předpokládá zjistit, jak jsem spadl dovnitř. Bývali jsme sice malou, ale poměrně progresívní redakcí. První počítače se do ní začaly pořizovat hned na počátku 90. let a na internet jsme se začali připojovat (telefonem, říkávalo se tomu vytáčené připojení) záhy poté, co síť začala fungovat. Mé nadšení bylo tak opojné, že jsem se stal klientem Expandia banky, kdo pamatuje, první čistě internetové banky nejen u nás, ale patrně i v Evropě, nebo alespoň v té střední. Fungovala úžasně, jen občas se nestíhalo potvrzení transakce, na to bylo vytáčené připojení k internetu příliš pomalé.

Počítač jsem si poměrně záhy pořídil i domů a byl jsem pravděpodobně jednou z prvních partají v našem domě, která měla stolní PC. A zcela jistě první, která si pořídila pevné připojení k internetu, tehdy za luxusních 960 Kč měsíčně, ale internet běhal také luxusně, lépe než v práci.

Ty počítače se jmenovaly TNS, legenda praví, že to znamenalo Ten Náš Systém, a říkali jsme jim 286, 386 a nejlepšímu 486. Běhal v nich operační systém MS-DOS a textový editor T602. Odborníci a znalci prominou, že se nepustím do podrobnějších popisů. Jen ještě dodám, že do té čtyřiosmšestky se vešly i první Windows, a to až do XP včetně. Vyráběla je „malá ovocnářská firma“: JZD Agrokombinát Slušovice.

Jednotná zemědělská družstva (JZD) vznikala, začasté násilím, v 50. letech minulého století kolektivizací soukromých zemědělců a sedláků. Postupně k zemědělské prvovýrobě si ta hbitější družstva zřizovala porůznu i jiné malovýroby: potravinářské, krmivářské, stavební, strojní a opravářské, vím třeba také o družstevní chemické továrně a výrobě portálových jeřábů, apod. Tomu se zase říkalo přidružená výroba.

JZD Slušovice vzniklo na vlídné a úrodné Moravě v roce 1952. Nijak zvlášť neprosperovalo. V roce 1963 do něj krajský výbor Komunistické strany Československa (KSČ) vyslal tehdy třiadvacetiletého Františka Čubu. Stal se předsedou a byl jím až do zániku družstva v roce 1997, kdy družstvo vstoupilo do likvidace.

Počítače družstvo začalo vyrábět v roce 1982, to měl celý podnik jen jeden počítač. Nejprve začalo vyvíjet a stavět další pro vlastní potřebu řízení výrobních procesů. Později je nabízelo také externím zákazníkům. Ty první přišly na nějakých 200 tisíc Kčs, v roce 1989 se počítače TNS-PT 386 prodávaly už za 35 tisíc až 60 tisíc korun československých. I to byl majlant, totiž roční více než průměrná výplata. Ale podniky a instituce na to stačily, i nově vznikající malé firmy a živnosti, a otevřelo jim to dveře k čemusi, co dnes nazýváme digitalizací.

Společnost Apple byla založena v roce 1976. Její rodiče Steve Jobs, Steve Wozniak a Ronald Wayne ji zřídili v garáži Steva Jobse nedaleko místa, kterému se dnes říká Silicon Valley. Jejich kapitál činil 1350 dolarů a vyvinuli za něj počítač Apple I, kterého v té garáži vyrobili 100 kusů. V roce 1983 uvedli na trh počítač Apple Lisa za 9995 dolarů (dnešních zhruba 223 tis. Kč), což nenadchlo. První Macintosh, pod zkráceným a dodnes užívaným názvem Mac, přišel v lednu 1984. Slušně rozjetý byznys zasáhly dvě neblahé události. Nástup konkurenční společnosti Microsoft s operačním systémem Windows a odchod Steva Jobse, jenž byl z firmy vyhozen kvůli sporům se společníky. Applu se přestávalo dařit a v 90. letech se ocitl na pokraji bankrotu. V roce 1996 se Apple snažil udělat všechno pro to, aby se zachránil. Apple prakticky prosil společnost General Electric, aby ho koupila. K transakci nedošlo. Cena akcí tehdy byla 20 dolarů za kus. Část nově emitovaných akcií zakoupil Bill Gates, vlastník Microsoftu, největšího konkurenta Applu. Steve Jobs v tu dobu vytvářel počítač pro konkurenční firmu NeXT. Přičemž GE dodnes lituje, že si tenkrát Apple nekoupil. Ale kdoví, jak by se osud nakousnutého jablka pod girlandou superkorporátu vyvíjel… Ke konci roku 1996 Apple akvíroval Jobsovu společnost NeXT za 427 milionů dolarů a Steve Jobs se vrátil zpět na pozici generálního ředitele. Apple se pod jeho vedením stal nejdražší společností světa, překonala i do té doby nejhodnotnější General Electric i Microsoft, měřeno burzovní hodnotou akcií. V roce 2020 se hodnota Applu přehoupla přes 2 biliony dolarů. Kdo v roce 1980, kdy Apple prvně vstoupil na burzu v kursu 22 USD za akcii, tehdy zainvestoval do akcií Apple například pouhých tisíc dolarů, a dosud neprodal, může dnes při ceně 193 USD mluvit o jejich hodnotě přesahující 1,96 milionu dolarů. Za zmiňovaných tisíc dolarů by nyní vlastnil přibližně 10 183 akcií Apple.

JZD Agrokombinát Slušovice mělo ve svém hvězdném roce 1989 tržby tehdy snových 7 mld. Kčs a zisk 830 milionů korun československých. V dnešních penězích by to bylo (odhadem) téměř 100 mld. Kč v tržbách a bratru něco přes 10 miliard korun v zisku, všimněte si, prosím, toho poměru, který by Slušovicím mnoho podniků dnes mohlo závidět. Zemědělská prvovýroba se na tom podílela nějakými 8 procenty. Firma, která vlastnila mj. zkušební okruh pro testování vozů Audi, dostihovou dráhu a leteckou společnost Air Moravia, nepřežila změnu režimu a transformaci zemědělských družstev. Trvá podezření, že družstvo bylo rozkradeno. Wikipedie píše, že mezi roky 1989 a 1991 byla založena 101 akciová společnost, do nichž byl majetek družstva převeden. V roce 1997 družstvo vstoupilo do likvidace, v roce 1999 byl na majetek družstva prohlášen konkurs. Věřitelé přihlásili pohledávky ve výši 5,768 mld. Kč, největším věřitelem byl finanční úřad Zlín s 5,6 mld. Kč. Konkurz byl zrušen v roce 2011 po splnění rozvrhového usnesení, když věřitelé dosáhli uspokojení ve výši 0,018 procenta.

Hle, jak se osudy firem a jejich ikon liší. Ale čím? Charakterem klíčových postav, nebo politickým vývojem? Steve Jobs byl vizionář, dokázal prosadit nový vynález Applu, chytrý telefon iPod, a malou ovocnářskou firmu postavit na špičku technologického i podnikatelského světa.

František Čuba je rozporuplnou postavou. Jedním okem vidíme nadaného, cílevědomého chlapce, který se skamarádil se zločinným režimem a mnohými lidmi je dnes vnímán jako jeho kolaborant. Jinými jako pokračovatel Tomáše Bati. Soudobý pohled by jej hodnotil jako nadaného, cílevědomého a pragmatického manažera, který udělá, co se po něm chce, aby mohl pak dělat, co chce on sám. Zavedl průmyslovou výrobu počítačů v zemi, která udělovala povolení k obchodování s cizími měnami jen někomu, cizí devizy byly na příděl, a na kterou západní svět uvalil embargo na dovoz klíčových technologií COCOM. Slušovice vyvíjely vlastní modifikace hardwaru a vlastní software, pořádaly školení pro uživatele počítačů, vyvolaly a uspokojily novou poptávku. Likvidace slušovického JZD je dodnes předmětem spekulací. Podle jedněch šlo o zastavení rozkrádání majetku. Podle jiných byl celý proces konkursů a likvidace politickou záležitostí, zaměřenou na zničení výkladní skříně komunistického kolektivního zemědělství. Buď jak buď, to jsou dějinné zvraty, které Apple a Steve Jobs řešit opravdu nemuseli.

Oba, Steve Jobs i František Čuba, už jsou na pravdě Boží, totiž v cloudu. Tam si to mohou mezi sebou vyříkat: kdo byl hrdina pokroku a vizionář, kdo byl v komunismu tímtéž a pak darebák?

A já se jdu drápat z té své digital divide.