Ve středověku byl padouchem ďábel. Byl všudypřítomný a nikdo si před ním nebyl jistý. V 21. století se ale vrátil a pronásleduje nás pod jménem oxid uhličitý. Také je všudypřítomný a každý ho máme v sobě a vychází z našeho dechu. Kdybychom měli o tuto uhlíkovou stopu přijít, tak se udusíme. Na vyhánění ďábla měla církev specialisty – exorcisty a nebylo radno se jim dostat do spárů. Dnešního ďábla vyhánějí Zelení aktivisté a za exorcisty v ničem nezaostávají. Dávají nám zabrat.

Svět je duální, založený na protikladech. Sladké a hořké, muž a žena, horké a studené, dobro a zlo a také bůh a ďábel. Jedno bez druhého nemůže být. Nebylo by to ono, kus by chyběl. Stejně tak, jako nemůžete mít jen pravou stranu nebo sever bez jihu. Dobro potřebuje zlo jako pozadí, na kterém vynikne. Jinak by bylo obyčejné, obvyklé, až nudné.

Středověk se ďábla bál a tak papež zavedl odpustky, jako odpuštění trestu za hříchy. Vždy ale měly ekonomický podtext a nebyly součástí prvotní víry. Nejprve podporovaly křížové výpravy a později velkolepou stavbu katedrály svatého Petra v Římě. EU dnes zavádí odpustky, poplatky za exhalace oxidu uhličitého, jako potlačení toho, co umožnilo lidstvu bouřlivý technický rozvoj a přivedlo ho k blahobytu. Máme to omezit ve jménu cíle, který se snad projeví za sto a více let. Dáváme všanc hodně, ale celé to trochu připomíná sovětské poroučení větru a dešti. Víme dost anebo jsme jen tak pyšní? Bude to fungovat, nebo se chybějící oxid uhličitý do atmosféry zpětně doplní z přírodních zdrojů v rámci zachování stávající rovnováhy? Smetou naše úsilí mocnější přírodní a kosmické síly? Je totální elektromobilita ekonomicky možná nebo půjde o vyhánění čerta ďáblem? Pochopitelně je mnoho nezodpovězených otázek. Ale my máme konat hned teď, protože jinak nás straší apokalypsou, podobně jako kdysi církev koncem světa.

Jak jsme se zbavili středověkého ďábla? Vědění ho rozcupovalo na kousky a zařadilo do různých kategorií, jako psychologie, psychiatrie, trestní právo a další. Oddémonizovalo ho a naučilo nás s ním žít. Jak se zbavíme toho současného? Když ho odpolitizujeme a vrátíme ho vědcům a ekonomům. Nebo počkáme, až toho budeme vědět víc. Do svého genomu se bojíme dělat zásahy, ale do svého životního prostředí ano? Ono obrácení toku sibiřských řek také vypadalo jako vítězství člověka.

Neznamená to, že o přírodu bychom se neměli starat a chránit si ji. Ale tak nějak normálně v klidu a postupně malými krůčky. Nedělat z toho halasnou kampaň. Na tu se vždy nalepí spousta příživníků. Z těch globálních akcí se povedl jen zákaz freonů, který zamezil rozšiřování se ozonové díry a snad i její mírné zmenšení. Museli jsme zakázat i insekticid DDT, který zachránil miliony lidských životů v tropech před malárií, ale přežil se. Zelení udělali kampaň z výstavby dálnic, a proto dodnes nemáme úplnou dálniční síť.

Život nemá rád revoluce a dává přednost pokojné evoluci. Věci mají být spojité a ne přetržité. Pak jsou efektivní. Revoluce spíš boří a pak musí přijít tvořivá evoluce. Víme to a přesto je na světě stále tolik revolucionářů. Většina z nich jsou však falešní proroci. Možná i oni přispěli k tomu, že je dnes svět opět na hraně marasmu. Jsme už takoví, že bláhově čekáme na mesiáše. Ale on je už v nás, jen na něj často zapomínáme. Dříme v nás a jmenuje se zdravý rozum a historická zkušenost. Ten nás vždy zachránil a vedl v dobách zlých, do kterých nás zavedli psychopaté, kteří ho postrádají.

Tak si na něj vzpomeňme a používejme ho.