Pomiňme otázku, zda ty informace opravdu JSOU tolik výbušné. Od toho jsou politologové, a že těch je v Česku mnohem víc než dost. Ti nám to určitě nějak vysvětlí, ať už tak, nebo naopak.

Zastavme se u názoru vedení Mladé fronty Dnes, který by se dal zcela klidně shrnout do věty, že účel světí prostředky.

Inu, nesvětí.

Nikdy jsem nebyl politologem, ani dnes jím nejsem a, dá-li Bůh, ani jím nikdy nebudu.

Jako novinář, který už přes čtvrt století toto řemeselo vykonává za Velikou louží, musím ale - zajisté k obřímu politování a zklamání Mladé fronty Dnes - oznámit, že s takovými praktikami by se dostala v zemi javorového listí - a nejen tady - před soud a strašně nepěkně by tu při prohrála. Ve slušné zemi (čti: společnosti, a to slůvko slušné zdůrazňuji) se totiž má za nepřijatelné i to, když dělám s někým rozhovor, například po telefonu, mám vedle sebe u dalšího přístroje někoho, kdo mi může třeba v případě sporu posloužit jako svědek, a druhé straně to neřeknu předem. O tom, že jsem povinen druhé straně říci předem, že rozhovor nahrávám, ani nemluvě.

Kromě toho, že nejsem politolog, a zvláště ne český politolog, nejsem ani právník, zvláště pak ne český právník. Takže nevím, zda v Česku platí zákon o ochraně osobnosti, a platí-li, jak platí. Platí-li a platí-li tak, jako platí v každé slušné a civilizované společnosti, měla by Mladá fronta Dnes rozsudkem soudu uzavřít rok nikoliv ziskem, ale ztrátou, neboť tolik by zaplatila na odškodnění a pokutách.

A tak by zjistila, že účel doopravdy prostředky nesvětí.