Agentura SANEP uveřejnila výsledek průzkumu důvěryhodnosti médií. Vyhrál internet před ČRo a ČT. Přesto mám o smysluplnosti těchto závěrů pochybnosti.

Především jsou výsledky důvěryhodnosti v případě ČRo i ČT dosti blízké. Dělat silné závěry o tom, že za přibližně stejné výsledky ČRo a ČT mohou ředitelé těchto veřejnoprávních institucí, a ten rozhlasový je chválen a televizní kritizován, považuji za velmi odvážné. Autoři průzkumu jakoby podlehli kouzlu absolutní spolehlivosti a tam, kde jde o velmi blízké výsledky, hledají „trendy“. Asi by to chtělo podstatně více dat a podstatně podrobnější údaje.

Velmi by mne zajímalo, jak je to s aktivním sledováním médií. Předpokládejme, že zprávy ČT sleduje přeci jenom více posluchačů než ČRo. Potom by uvedený průzkum spíše vypovídal o tom, co si dotazovaný vzorek populace o důvěryhodnosti média „myslí“. Nedostatek podstatných informací tak může stát za zkreslením výsledku celého průzkumu.

To, že roste počet respondentů, kteří objektivitu hledají na „internetu“, není zas až tak moc objevné. Rozhodně bych ale vyloučil, že vyšší „důvěryhodnost“ internetu souvisí s tím, že zájemci o tento typ zpravodajství a publicistiky touží jen a jenom po objektivních informacích. Domnívám se, že se tu naopak vytvářejí specializované internetové weby pro určitý názorový typ čtenáře. Jestliže vezmu například server Neviditelný pes, ten považuji já osobně za velmi svobodný web, který uveřejňuje velmi rozličné pohledy na politiku od sociálně demokratického až po liberálně-konzervativní. Čtenáři, kteří hledají „svou“ bolševickou parketu, se na tento web zcela jistě nehrnou, těm je po chuti jiný typ zpravodajství typu Haló noviny. Protože se bolševická doktrína moc často ve své syrové podobě do ČT či ČRo nedostane, budou mít příznivci KSČM jasno a dají jednoznačně přednost v důvěryhodnosti právě internetu.

Důvěryhodnost internetu tedy může souviset s tímto výběrovým efektem. Každý si na internetu nalezne to, co chce číst a s čím souhlasí, a pak samozřejmě internet vychází jako nejdůvěryhodnější.

Co se pravdivosti či objektivity jednotlivých médií týče, k tomu se průzkum SANEP nevyjadřuje. Nemyslím si, že v tomto případě důvěryhodnost znamená to samé co objektivita. Řada internetových webů na mě spíše působí jako určitá úzká názorová skupina, kam chodí lidé proto, aby se utvrdili ve svém „správném“ pohledu na svět. To zásadní, co v dnešním českém mediálním prostředí postrádám, je kvalitní (tj. pravdivá) nekomentovaná informace. Právě média veřejnoprávní by měla jít v tomto směru příkladem.