Nová rubrika „Z očí do očí“ v deníku MF Dnes není prý obdobou bývalého pořadu TV Nova Kotel, ač hodinový (celostránkový) rozhovor s vybraným politikem vede bývalá moderátorka Kotle Michaela Jílková. Podle redakce budou rozhovory, které Jílková povede, „ostré, ale věcné“.

První z těchto rozhovorů je ovšem klasický Kotel - jen v tištěné podobě a bez ryčícího davu v ochozech. Míru „věcnosti“ obsaženou v tomto rozhovoru dává tušit už název. „Rath: Paroubek není můj tatínek“. Čtenáři by zřejmě měli Jílkové děkovat, že donutila Ratha k tak ohromujícímu sdělení. V duchu „věcnosti“ se nese i první otázka: „Pane ministře, skoro všude chodíte s premiérem Paroubkem. To nemá co na práci?“

Po výměně názorů na toto „věcné“ téma, na jehož konci se dozvíme, že Paroubek není Rathův tatínek, se rozhovor stočí k otázce, proč Rath tvrdí, že nedávnou demonstraci zdravotníků proti jeho politice zorganizovala Občanská demokratická strana. Rath opakuje svou tezi, že tlak na něj slíbil ODS, už na jejím sjezdu, předseda Stomatologické komory Pekárek. Jílková kontruje citací z Pekárkova projevu, z nějž podle ní nevyplývá, že si Pekárek s ODS nějak zadal. Rath nesouhlasí, jde prý o interpretaci. Oba se chvíli navzájem přebíjejí silnými slovy. Mnozí občané, kteří alespoň jednou viděli Kotel, si v tomto okamžiku mohou klidně představit Jílkovou, jak bojovně cpe své poprsí do tváře politika a vyzývá ho, aby „odpověděl“, protože lid má na to právo.

Když si Jílková touto „věcnou výměnou názorů“ Ratha „připraví“, vytasí se s dopisem, který vloni napsal Rath, ještě jako předseda České lékařské komory, premiérovi Paroubkovi, a v němž kritizuje politiku tehdejšího ministerstva zdravotnictví pod vedením Milady Emmerové. Rath konstatuje, že se kvůli této politice i on dostává pod tlak. Praví, že se pokusil navrhnout několik kroků, které mají šanci vládě Jiřího Paroubka zajistit pozitivní ohlas u veřejnosti. „Pokud tyto kroky nebudou realizovány, jsem přesvědčen, že se nepodaří veřejnost přesvědčit o dobrých úmyslech Vaší vlády,“ píše Rath Paroubkovi. Opatření „ke stabilizaci resortu“, která už tehdy navrhoval, jsou v podstatě totožná s těmi, která začal realizovat po svém nástupu do funkce ministra.

V rámci předem deklarované „věcnosti“ ovšem Jílkovou nezajímá podstata Rathem prosazovaných opatření. Nevyzve ho tedy, aby například srozumitelně vysvětlil, jak se tzv. úhradová vyhláška dotýká pacientů i zdravotníků, a co znamená pro pojišťovny. A jaké změny, a proč, má obsahovat nová úhradová vyhláška, plánovaná na duben. Jílková naopak po svém citátu z Rathova dopisu, ministra obviní, že už vloni vystupoval jako „konfident Paroubka“ a sociální demokracie. Rath se kvůli slovu „konfident“ urazí a rozhovor přeruší.

Co „věcného“ se čtenář na celé jedné celé straně novin, který tento rozhovor zabral, dozvěděl? Vůbec nic. Dozvěděl se pouze to, co už ví a co je do značné míry předmětem subjektivní interpretace.

Shrňme: Rath obviňuje Pekárka, že „peče“ s ODS. Jílková kontruje, že se Pekárkovy výroky na sjezdu ODS dají interpretovat jako slova prezidenta nepolitické profesní komory, který hledá u ODS podporu pro změny v resortu zdravotnictví. Jílková pak obviní Ratha z toho, že naopak on je už dávno „konfidentem“ ČSSD, což by jí Rath - kdyby ho slovo „konfident“ nenaštvalo a rozhovor nepřerušil - dozajista vyvracel argumentem obdobným tomu, kterým Jílková hájí Pekárka. Totiž, že jako prezident České lékařské komory měl plné právo nabídnout premiérovi své návrhy na řešení problémů ve zdravotnictví a že coby dobrý taktik se snažil premiérovi prodat své návrhy tak, že jejich realizace může ČSSD přidat body. Jediným výsledkem této smrště „věcnosti“ v rozhovoru je, že soudný čtenář si udělá názor, že zatímco Pekárkovi je bližší ODS, Rathovi je bližší ČSSD.

Je jisté, že rozhovory vedené Jílkovou nebudou nudné a budou se i hojně číst. Ostatně MF Dnes pro ní nejspíše vytvořila rubriku „Z očí do očí“ právě z tohoto důvodu. Kritická slova autora těchto řádek se tedy nikterak netýkají redakčního záměru MF Dnes. Ten je z hlediska možného zvýšení nákladu legitimní. Je v podstatě stejný, jako byl záměr TV Nova, dokud se prodával Kotel. Kritika se týká především toho, že by tištěná obdoba Kotle neměla být vydávána za „věcný“ rozhovor. Podobá se to tvrzení TV Nova, že Kotel je seriózní diskusní pořad.

Nová rubrika Jílkové je součástí určitého trendu v českých médiích. Je srovnatelná například s rozhovory Renaty Kalenské v Lidových novinách. I tam jde v prvé řadě o vytvoření nějaké kontroverze, „ostrost“ argumentů a o profilaci autorky. Věcná analýza problémů je druhotná.

Skutečně seriózní interview umí udělat jen málokdo, protože je k němu třeba nejen pečlivé přípravy a obecná vzdělanost toho, kdo rozhovor vede. Je k němu také zapotřebí určité vnitřní cenzury, která tomu, kdo klade otázky, brání v tom, aby klouzal jen po povrchu a nechal se unést obecnou tendencí k senzacechtivé žvanivosti, popřípadě k vytvoření atraktivního titulku. Kdyby Jílková neměla za sebou určitou „novinářskou“ minulost, bylo by snad možné zakončit tuto kritickou recenzi optimisticky - totiž tak, že to třeba bude příště lepší. Jenže to nejspíš bude, stejně jako v Kotli, úplně to samé.

Webová stránka Jiřího Pehe