Ve zprávách jsem se dozvěděl, že Pentagon schválil spuštění sériové výroby nových bombardérů B-21 a vzpomněl jsem si na článek který jsem napsal do Neviditelného psa o začátku výroby bombardérů B-2. A chtěl bych to doplnit vzpomínkou o jejím skončení.

Bombardérů B-2 se v závodu Northrop, mělo vyrobit 135 kusů. Ovšem když došlo k zadání této zakázky, nikdo nepočítal s rozpadem SSSR. Po té, co tato situace nastala, Američané uvěřili, že nastává doba míru a Pentagon zrušil skoro všechny zakázky a dokonce snížil i početní stav ozbrojených sil. Letecké podniky se ocitly v obtížné situaci a musely se slučovat, aby přežily. Například firma Northrop, u které jsem byl zaměstnán, se sloučila se závodem Grumman.

Pentagon se zeptal managerů Norhtopu, na kolikátém letadle pracují a když dostali odpověď, že na dvacátém, tak řekli , ten dokončete a objednávka se ruší.

Samozřejmě, najednou nebylo potřeba tolik zaměstnanců. Na začátku to zkusili po dobrém. Oznámili nám, že kdo se nechá dobrovolně propustit, tak si může připočítat 3 roky k podnikové pensi a zůstat členem podnikového nemocenského pojištění až do konce života.

Okamžitě jsem se přihlásil, neboť zkušenost mě naučila věřit staré americké moudrosti „Když ti zaměstnavatel něco nabídne, popadni to a utíkej, než si to rozmyslí.“

Chtěl bych pokračovat ještě dále, ale o něčem jiném a doufám zajímavém.

Byl jsem nezaměstnaný 7 měsíců, což jsem využil k přístavbě svého domu. Pak jsem dostal nabídku od fy Textron, která byla zajímavá a tak jsem se zase stal zaměstnaným. Textron je skutečné velký podnik, z jeho výrobků určitě znáte V-22 Osprey, je to letadlo s kolmým startem jako vrtulník, ale pak sklopí motory a letí jako letadlo. V tomto závodě, jsem se zúčastnil práce na zajímavém projektu a to, tak zvaných, „chytrých bombách“.

Byla to zakázka od US Air Force. Letectvo, ale nechtělo příliš utrácet a protože mělo ve skladech mnoho obyčejných bomb, zrodil se nápad předělat je na „chytré“.

Jak asi každý zná, na konci bomby je kužel a na něm jsou přivařena 4 kormidla. Rozhodlo se tento kužel nahradit jiným, kde by 3 z těchto kormidel byly ovladatelné computerem.

Takže stačilo uložit do paměti computeru zeměpisnou délku a šířku a ten vedl bombu na cíl. Protože bomba mohla letět šikmo, letoun, který ji shodil, nemusel být nad cílem a pokud byl dostatečně vysoko, nemusel ani cíl vidět..

Již z prvních zkoušek se vojáci vrátili nadšení přesností zásahu a tak se mohlo přistoupit k hromadné výrobě. Později nastalo používání dronů, pro které se musely vyvinout bomby mnohem menší. Tím pro mě, po dokončení tohoto programu, skončilo i moje zaměstnání v Textronu a já jsem odešel do pense.

Samozřejmě, dnes jsou bomby jiné a složitější.

Po tom co jsem se stal penzistou, mě se závodu ještě 2 X volali, zda bych se nechtěl vrátit. Nechtělo se mi. Ovdověl jsem a můj syn, důstojník americké armády, měl zdravotní potíže, vrátil se z války jako invalida. A tak toho bylo na mě nějak příliš mnoho, než aby se mě chtělo se dát brzo ráno vyburcovat budíkem a jet dlouhou cestou v dopravní zácpě na dálnici do práce.

Jedno mohu říct, v penzi se nenudím, naopak mám nějak málo času na vše, co bych chtěl za den stihnout. Co vy, ostatní penzisté, také máte stejný problém ?