Momentálně se americká média snaží zabránit opětovnému zvolení Donalda Trumpa prezidentem, a proto označují jeho vládu jako neschopnou „řešit“ šíření viru v USA, a je nesporným faktem, že si Demokratická strana tak dlouho přála krizi, až si ji „vydupala“.

V Evropě se i politici, kteří nejdéle odolávali radikálním zákazům v době nástupu virové nákazy, nyní přiklánějí k „razantním opatřením“. Jako ve Velké Británii - Boris Johnson má neblahou osobní zkušenost s nemocí covid-19 a dnes je z něj horlivý propagátor všeho, co na počátku pandemie relativizoval.

Do Česka těchto dní vstoupil takzvaný semafor, který má upozornit na stav šíření nákazy virem covid-19 v jednotlivých okresech. Jeho pokusná verze podnítila k tvrdé kritice pražského primátora Zdeňka Hřiba, protože v Praze byla oranžová První oficiální verze už dopadla pro Prahu lépe a ta „zezelenala“. Ale zelená pro Prahu a její okolí a podobně pro některé další okresy v Česku neznamená, že „můžu jet“. Podle obsáhlé vysvětlovací kampaně hlavní hygieničky jde o pomůcku, která má upozornit na problémy. Takže okresy údajně bez problémů jsou na zveřejněné mapě bílé. Jako kdyby byl semafor vypnutý a jezdilo se dle dopravních značek. Zelená tak podle hygieny upozorňuje na potíže s virem. Je to, jako bychom vjeli na zelenou do křižovatky a báli jsme se toho, že do nás bouchne někdo, kdo má červenou. Ono se sice říká, že opatrnosti není nikdy dost, ale pokud bychom se všichni báli, že nám do křižovatky na červenou může kdykoliv někdo najet, asi by bylo nejlepší pověsit klíčky od auta na hřebík a zůstat doma. Ostatně, právě to bychom podle hygieniků měli dnes udělat všichni – jeden ruchovými mikrofony odposlechnutý policista to řekl v Událostech za všechny složky státu – seďte doma na zadku

Pokud snad někdo očekával, že se po rozvolnění opatření jakoby zázrakem šíření viru zastaví, byla to možná tak mikrobioložka Peková, která o „vymizení“ viru do Vánoc krmila v červnu média. Všude na světě počty infikovaných po rozvolnění rostou, Česko není žádnou výjimkou. Někde se proto zase přitvrzuje a i v Česku jsou obce, kde se musí do obchodu jenom s rouškou. Nicméně, realita života je zřejmá. Část politiků, zejména ti u moci a před volbami, mají zájem co nejrychleji obnovit fungování ekonomiky. Aktuálně je to případ USA, ale i u nás se na podzim konají volby, sice jen krajské, ale s nimi proběhne volba do třetiny Senátu a vládní strany ANO a ČSSD si jsou bezesporu vědomy, že nemusí vystačit s příběhem o výborném zvládnutí virové pandemie na jejím počátku. Zejména Andrej Babiš si je tohoto faktu dobře vědom, a tak vyhlásil, že je pro zrušení superhrubé mzdy a pro snížení daní zaměstnanců. Ekonomové propočetli výpadek na straně příjmu státu až na 90 miliard korun, což v době, kdy se saldo rozpočtu pohybuje na -200 miliard, asi překvapí málokoho.

Vzpomeňme si, co přechodu na superhrubou mzdu předcházelo. V roce 2008 se v rámci takzvané reformy veřejných financí začala přetřásat jednotná sazba všech daní na úrovni 15 %. Protože by ale přechod na tuto sazbu vedl právě k výraznému propadu příjmů státu z daně ze závislé činnosti, napadlo někoho chytrého obejít tento problém tím, že daň se bude počítat i z odvodů na zdravotní a sociální pojištění. Superhrubá mzda vychází z hrubé mzdy zaměstnance, ke které se přičítá zdravotní (9 %) a sociální pojištění (24,8 %) zaměstnavatele. Výsledkem je superhrubá mzda, která se po zaokrouhlení na stovky dle § 16 Zákona o daních z příjmů následně využije pro výpočet zálohy na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti (15 %). Ať už to se superhrubou mzdou dopadne jakkoliv, vždy to bude výsostné politikum. Nicméně, pokud by se sazba daně nezměnila a zůstala na 15 %, zaměstnancům by to po zrušení superhrubé mzdy opravdu velmi pomohlo.

Politici tak na jedné straně čelí pokušení odvolávat se na epidemiology (rozpor názorů Trumpa a poradce prezidenta Anthonyho Fauciho pro boj s virovou pandemií v USA byl dlouho oblíbeným tématem amerických protitrumpovských médií), řada z nich si však uvědomuje, že odpovědnost nesou právě oni a nemohou samozřejmě dopustit, aby jim epidemiologové prohráli volby. Obávám se však, že semafor v Česku a ostatně i v celé EU je jen pokusem části politiků zbavit se odpovědnosti za průběh pandemie. Ti prozíravější to vědí a uvědomují si, že jim epidemiologové volby vyhrát nepomohou. Už vidím ty kandidáty do Senátu v obvodech, kde bude svítit jiná barva než bílá, jak si budou z vlády utahovat a říkat, že oni by to tak neřešili. Nepovažuji proto takzvaný semafor za řešení, ale za součást problému.

A protože víme moc dobře, jak státní orgány fungují či nefungují (viz případ pražského strážníka (ne)nakaženého virem, o kterém referují česká média), je tento pokus odsouzen k neúspěchu. Nepěstuje totiž vědomí sounáležitosti, ale vyznačuje oblasti, kde to „nezvládají“ a kam je „neradno jezdit“. A přitom je to často věcí typu zahraniční pracovníci apod. Se semaforem, kde zelená znamená dejte si bacha, tak opravdu nemohu souhlasit.

Převzato se svolením autora z JanBarton.blog.idnes.cz