Samozřejmě způsob referování o setkání amerického a ruského prezidenta. Připomenu nejprve hlavní titulky tří novin ze čtvrtka 7. dubna 2010: 24 hodin středem světa, Atomový supersummit začíná a Obama s Mědvěděvem narýsují v Praze nový svět. Bohužel musíme ale konstatovat, že hodně článků ve většině novin se hlavně v den vrcholné schůzky zabývala okoličnostmi: kolik je v Praze policistů, kolik nás to stojí, co se bude jíst, jak je zabezpečený pobyt hlav států, kde budou bydlet atd. Jen čtvrteční vydání Mladé fronty Dnes a HN věnují důkladně v celém první sešitě základním problémům, které lze shrnout do těchto otázek: Co přinese pražská dohoda? Skutečně skončila soutěž ve zbrojení? Komu je hlavně určen vzkaz, který tato smlouva obsahuje? Proč a o čem smlouva je a proč jsou za ní víc než ušlechtilost peníze?

Můžete třeba na poslední otázku odpovědět konkrétněji?

Mohu citovat Milana Vodičku z Mladé fronty Dnes, který na číslech ukázal, že až tak převratný čin to není, že tedy nejde o „nový svět“. Sice se hovoří o seškrtání až jedné třetiny zbraní, ale když se porovnají čísla s Moskevskou smlouvou z roku 2002, zjistíte, že Rusům stačí zničit jen 25 nosičů, aby liteře smlouvy vyhověli. A dál kolega Vodička připomíná, že zadlužená Amerika a Rusko, které má ještě větší finanční problémy, k smlouvě přistupují hlavně proto, že tím budou šetřit peníze. Například předloni stálo Spojené státy udržování jejich atomového arzenálu 52 miliard dolarů. Navíc, píše, velká část těchto zbraní nemá valný smysl, jednak proto, že některé jsou zastaralé, ale také proto, že i ty zbraně, které tu zbudou, by mohly zničit planetu patnáctkrát či padesátkrát, údaje v médiích se liší. Tyto nejpodstatnější informace se z titulních stránek novin vyčíst nedaly, ač by nás měly nejvíc zajímat a ač jsou svou podstatou víc vzrušující než to, co hlásají titulky, protože strhávají masku velké show a celému setkání propůjčují realistické rozměry.

A proč realita není pro současná média až tak zajímavá?

Protože utěšování nebo strašení jsou lépe masově prodejné komodity. Dnešní média se zajímají kvůli inzerci, z nichž mají velkou část příjmu, hlavně o sledovanost a prodaný náklad. Prestiž majitelů novin, televizí a rozhlasů od té doby, co se vyvázala média z kulturního provozu, se už neodvíjí od kvality nabízených obsahů, ale hlavně od výše výdělku. Tak tomu v dobách největší slávy tištěných médií nebylo, což má za následek, že se z obsahu vytrácejí důležitější a složitější problémy, které náš život ale zásadně ovlivňují. Pozornost je odváděna k periférním událostem, a tím se stáváme lehčeji manipulovanými objekty. Pražský summit to opět jen potvrdil. Představte si, kdyby někdo na titulní straně našich novin otiskl důkladnou rešerši toho, jaké materiály třeba ministerstvo zahraničí či Syndikát novinářů připravily pro více než tisíc novinářů, kteří u nás v tyto dny byli. To by samozřejmě nikoho nezajímalo, ač to evidentně byla s velkou pravděpodobností jedna z promeškaných šancí, jak pomoci pozitivně změnit obraz České republiky ve světě, a to přímým kontaktem s těmi, kteří ho ve vytvářejí. Už jenom projevený zájem našich institucí o tyto akreditované novináře by mohl přispět ke změně pohledu na nás jako na sebestředné sedláky.

Autor je novinář a spisovatel