Nedávno se na našem trhu konečně objevil český překlad knihy Ctnost sobectví (v originále The Virtue of Selfishness).

Sobectví jako ctnost? Americká filozofka a spisovatelka Ayn Randová (bestsellery Atlasova vzpoura a Zdroj) zvolila právě tento provokativní titul své knihy, protože chce světu něco radikálního sdělit. Jejím cílem je odstranit po dlouhá staletí nahromaděné nánosy pojmového chaosu, který zničil jeden z nejdůležitějších pojmů našeho slovníku. „Slovo ‘sobectví,“ píše Randová, „se stalo synonymem zla; navozuje představu jakési krvelačné šelmy, která se přes hromady mrtvol žene za svým cílem a které nezáleží na žádné živé bytosti a jde jí jen o bezprostřední naplnění svých nesmyslných rozmarů.

Dnes se má všeobecně za to, že jsou dva druhy morálky, mezi nimiž si musíme zvolit: buď obětovat ostatní lidi sobě, což se správně považuje za zlo (ale mylně chápe jako sobectví), anebo obětovat sebe sama ostatním, což se považuje za dobro.“

V tomto souboru článků Randová nabízí „nové pojetí egoismu“ založené na rozumu, jako nástroji uchování lidského života. Je to pojetí vylučující jakoukoli formu obětování, jak sebe ostatním, tak ostatních sobě.

Sobectví neznamená „dělat cokoli se člověku zlíbí“. Morální principy nejsou otázkou osobních preferencí – jsou založeny na faktech reality, na lidské přirozenosti jako rozumové bytosti, která musí přemýšlet a úspěšně jednat, aby mohla žít a dosahovat štěstí. Úlohou morálky je identifikovat jisté typy jednání, které podporují život člověka. Jde o ctnosti jako produktivita, nezávislé myšlení, integrita, poctivost, spravedlnost, hrdost. Všechny jsou projevem jedné ústřední ctnosti, která každého člověka udržuje naživu: racionality.

Racionální pojetí sobectví samozřejmě vůbec nevylučuje soukromou dobrovolnou charitu. Ta vždy fungovala a funguje, a existovala by v mnohem masivnějším měřítku, kdyby stát nevysával od lidí na daních peníze na hanebné nesmysly. Lidé by dobrovolně ze svých peněz rozhodli, kdo si charitu zaslouží či nezaslouží, a nechť nikdo ani na vteřinu nepochybuje, že o ty, kdo si ji zaslouží, by bylo bohatě postaráno.

V každém případě však charita není měřítkem ušlechtilosti a kritériem morálky. Účelem morálky je dát lidem návod, jak žít, nikoli jak pomáhat žít ostatním. Jak říkala Ayn Randová velmi trefně, lidský život není jednou velkou nemocnicí nebo neustálou plavbou na záchranném člunu.

Jak ve své filozofii ukázala Ayn Randová, pojmový chaos se neodehrává jen v oblasti morálky. Stejně jako sobectví byly zcela překrouceny pojmy spravedlnost, individualismus, právo a kapitalismus, mám-li jmenovat jen ty nejdůležitější.

U běžných, málo abstraktních pojmů ke zmatku nedochází, protože význam pojmů jako např. strom, ryba, červená, stůl apod. můžeme velmi rychle ověřit přímým ukázáním na smyslově vnímané věci. Katastrofa vzniká až na úrovni velmi abstraktních pojmů. První, který je třeba uvést na pravou míru (a tím radikálně změnit přemýšlení lidí o morálce a tom, co je dobro a zlo), je právě sobectví.

Randová neříká, že v tom dnešním pojetí je sobectví (které každý z hloubi duše odsuzuje) dobrem. Ona říká něco úplně jiného. Ukazuje, že to celé dnešní pojetí sobectví je zcela chybné a totálně zatemňuje a překrucuje obsah toho pojmu a jeho schopnost smysluplně se vztahovat na reálné jevy. Dovolím si malou ukázku, resp. vysvětlení. Vezměte si třeba tyto dvě věci: kotva a čtyřlístek. A zkuste si je na chvíli před očima představit. Mají něco společného? Ano, mají. Jistou podobnost ve svém tvaru. Jsou totiž charakteristické svými na sebe navazujícími oblouky, víceméně symetricky se upínajícími k ose. Velikostí, mírou zaoblení či počtem oblouků se mohou navzájem lišit. Podobně jako se od sebe navzájem liší stromy. Některé jsou košatější, mají více větví než jiné, některé jsou vyšší než jiné apod. Pro stromy tedy jeden obecný pojem strom máme.Proč ale nemáme jeden společný pojem, třeba „obloukovec“, pro kotvy a čtyřlístky? Proto, že kromě zcela nepodstatného společného znaku (podobnosti tvaru) mají tyto dvě skupiny věcí i jiné vlastnosti, jimiž se fundamentálně odlišují, tj. jejich podstata je úplně jiná. Kotva je neživý, člověkem k jistému účelu vytvořený předmět, zatímco čtyřlístek je živá rostlina, která vznikla nezávisle na člověku.

A teď si představte vašeho souseda, který si na zahradě velmi hlasitě a zcela bezohledu na vás pravidelně pouští rádio a vás to dost obtěžuje. A také se o něm ví, že hanebně zanedbává svou manželku a péči o své děti. Prostě si dělá, cokoli ho napadne, nezáleží mu na jiných, myslí jen na sebe, je zcela bezohledný. To je ale sobec, řeknete si možná. A proti tomu si představte úspěšného bohatého podnikatele, který svou tvrdou prací, pílí, přísnou racionalitou a disciplínou vybudoval velkou firmu, z ničeho, bez jakýchkoli politických konexí a lobbingu a dotací, firmu, která poskytuje skvělý a velmi žádaný produkt a díky tomu dosahuje obrovských zisků. A z nich platí velmi vysoké daně, které stát používá na nesmyslné regulace a hanebné dotace všeho možného. A tento podnikatel právě proto zásadně odmítá byť jedinou korunu věnovat na charitu, či jakékoli dary, a zbylý zdaněný zisk buď reinvestuje, nebo používá k zabezpečení své rodiny a nákupu věcí, které ho činí šťastným. Tento podnikatel nikoho neobtěžuje ani nepoškozuje, pouze se všemi, kdo s ním spolupracují, vstupuje do dobrovolných obchodních vztahů. Podnikání je jeho vášeň a podniká pro zisk. Možná je to podle vás také sobec. Oba výše uvedení jedinci jsou tedy podle vás sobci. „Starají“ se přece jen o sebe. A nepřehlížíte náhodou zásadní a podstatné rozdíly v chování těchto dvou osob? Nedáváte do jednoho pojmového pytle kotvy a čtyřlístky, když oba tyto lidi označujete za sobce? Vraha a policistu, který mu nasazuje pouta, přece také oba nenazýváte stejným pojmem „násilník“, přestože oba používají fyzickou sílu. Je přece mezi nimi zásadní rozdíl.

Pojmy nejsou subjektivní záležitostí a nemůže si je každý vytvářet a definovat jak se mu zlíbí. Říkáte, že si Ayn Randová měla zvolit nebo vymyslet nějaký jiný pojem a ne se snažit nově definovat a interpretovat pojem, který byl zničen a pod nímž si každý představuje zlo? To není správný přístup. Na tento pojem nelze rezignovat a hledat jiný, který by nevyvolával kontroverze. Jakmile totiž zůstane sobectví (byť nesmyslně) pojímané a interpretované jako zlo, automaticky a logicky to znamená, že nesobectví není zlem. Ono ale zlem je. Nesledovat vlastní zájmy a vlastní život nemůže být dobrem. Nesobectví je stavění ostatních (a jejich potřeb) na první místo a sebe sama na druhé. Nesobectví je sebeobětování.

Pojem sobectví nelze ponechat dějinám a tolerovat jeho překroucení. Je nutné jej konečně racionálně odvodit, definovat a interpretovat. Závisí na tom náš život. Nepřeháním. Boj o racionální pojmy a zejména správně pojímané pojmy je opravdu bojem o život. O pojmu sobectví to platí dvojnásob.

Pokládáte si někdy otázku, proč je politika tak hanebná, zoufale hloupá a zkorumpovaná? A proč je diskuse o společenských otázkách většinou iracionální a nikam nevede? Právě proto, že lidé odmítli sobectví a místo něj přijali nesobectví, tj. morálku sebeobětování. Sebeobětování samozřejmě nefunguje (zkuste se trvale a systematicky obětovat), ale lidé nejsou s to je výslovně odmítnout (protože jeho opakem je tolik odsuzované sobectví). Takže v soukromí ho příliš neuplatňují, jsou spíše sobečtí, ale od politiky očekávají, že bude sledovat dobro, tedy aby lidé nesledovali své zájmy, ale aby se obětovali. Proč a čemu se lidé mají obětovat? No přece ostatním lidem, pro „veřejný prospěch“ a kvůli „solidaritě“. A přemýšleli jste někdy o těchto pojmech? Já ano, ale to už by bylo na další článek.

Kniha Ctnost sobectví je velmi dobře čtivá, strukturovaná, krystalicky průzračná a jasná. Kdybych byl učitelem na střední nebo vysoké škole, byla by to jedna z nejdůležitějších knih, o které bych se svými studentydiskutoval.

Knihu lze zakoupit v knihkupectví Kosmas, za velmi příznivou cenu, mnohem nižší, než jakou hodnotu bude pro vás kniha mít, když se nad ní budete seriózně zamýšlet. Zjistíte totiž, že je pravdivá.