29.4.2024 | Svátek má Robert


JUSTICE: Nekapitulující Pavel Zeman

23.9.2014

Mezi televizními vystoupeními Pavla Zemana v době po jeho nástupu do funkce a jeho účinkováním v Otázkách Vymývače Mozků (dále jen OVM) z 21. září 2014 je nebetyčný rozdíl, který odráží vývoj v postojích politické reprezentace ke státnímu zastupitelství i v jeho osobním postavení.

Přišel jako Žalobce-Spasitel, který měl zásadně změnit poměry ve státním zastupitelství zotavujícím se z „války žalobců“ vyvolané zásahem NSZ do trestního řízení proti bývalému místopředsedovi vlády Jiřímu Čunkovi. Protože ze slabého postavení nejvyššího státního zástupce dle dosud platného zákona o státním zastupitelství žádné velké změny provádět nemohl, pustil se s vervou do plnění volebního slibu tehdejší vládní koalice o vydání nového zákona o státním zastupitelství. Pod jeho vedením byla připravena předloha, jejíž prosazení po „odstranění much“ v legislativním procesu by otevřelo cestu ke zvýšení pružnosti řízení státního zastupitelství. Přes počáteční odpor Petra Nečase prošla za působení ministra Pavla Blažka schvalovacím procesem do Poslanecké sněmovny. Až potud byl Pavel Zeman ve svém počínání úspěšný a mohl se dívat na svět s optimismem.

Stažení novely z Poslanecké sněmovny exministryní Marií Benešovou vzhledem k dočasnosti jejího působení by se dalo považovat za bezvýznamnou epizodu nebýt toho, že paní ministryně Helena Válková se po určité počáteční nerozhodnosti pustila zarputile v jejích stopách. Došlo to tak daleko, že dnešní host pořadu OVM už není tahounem legislativních změn, ale spíše jen divákem, který ani není průběžně informován, jak postupuje příprava nového zákona. Zřejmě se od něj očekává, že buď trpně přijme, co si „vrchnost“ vymyslí, a bude sloužit dál, nebo odejde a nikomu nezáleží na tom, kterou z možností si vybere. Je smutné, že se nad něj mohl náfuka Vymývač Mozků (dále jen VM) vytahovat, že má lepší informace a pan nejvyšší státní zástupce má věřit jeho zdrojům. Vytahoval se ovšem neprávem, protože jeho informace byly nepřesné a díky tomu pak zabil spoustu času debatou o podružné otázce počtu „speciálů“ a jejich začlenění do soustavy státního zastupitelství. Vytáhl na Pavla Zemana také oblíbeného strašáka přibližování k prokuratuře v případě přijetí „jeho“ novely. Jeho host strašáka snadno zaplašil. Nepovažoval ale za nutné všeználka VM poučit, že státní zastupitelství je česko-rakousko-německá zvláštnost, zatímco jinde v Evropě působí prokuratury, aniž by ohrožovaly demokratický řád své země.

Ke cti Pavla Zemana je třeba říci, že si i v této nepříjemné osobní situaci zachovává zdrženlivost diplomata a současně projevuje vůli nevzdat boj a snažit se o protlačení projektu přechodu na třístupňovou soustavu státního zastupitelství třeba i někdy později, za jiného složení Poslanecké sněmovny, které mohou přinést již nejbližší volby. Domnívám se ale, že v tomto případě sází do loterie s malou nadějí na výhru.

Sdílím jeho nespokojenost se zásadním odklonem od schválené koncepce zákona o státním zastupitelství. Jsem přesvědčen o vhodnosti zrušení vrchních státních zastupitelství. Navíc k Zemanovým argumentům přidávám výhradu, že spolu s NSZ jsou VSZ posledním významným pozůstatkem výkonné moci protiprávního režimu: 43 % jejich osazenstva jsou bývalí předlistopadoví prokurátoři, bývalí členové KSČ. Jejich rozptýlení by bylo prospěšné. Pavel Zeman to tak nevidí, i když poměry na NSZ jsou stejně neutěšené, neboť žije v obklíčení těchto kádrů držících snad všechny vedoucí funkce v jeho úřadě.

Na tomto místě musím poznamenat, že nerozumím důvodům, pro které se paní ministryně Helena Válková rozhodla propást příležitost k zásadní reformě státního zastupitelství a chce pouze zakonzervovat současný stav, lehce okrášlený kosmetickými úpravami. Režie pořadu OVM archivním vstupem z rozhovoru s ní navodila dojem, že příčinou by mohla být obava, že po vrchních státních zastupitelstvích přijdou na řadu vrchní soudy, jež chce paní ministryně za každou cenu zachovat. Je pravda, že je dost popletenců, kteří si myslí, že vrchní soudy jsou soudy 3.stupně a argumentují, že jejich zrušení je nezbytné pro uvedení soustav státního zastupitelství a soudů po zániku 3. stupně státního zastupitelství do souladu. Z hlediska potřeb trestního řízení by ovšem bylo bourání vrchních soudů jako odvolacích soudů proti prvostupňovým rozhodnutím krajských soudů zbytečné a zajištění jejich obsluhy státním zastupitelstvím i po zániku vrchních státních zastupitelství je řešitelné. Nebezpečí pro vrchní soudy ale přichází z jiné strany, a to z legislativní činnosti ministerstva spravedlnosti v civilněprávní oblasti. Probíhající změny v občanském právu povedou k prudkému poklesu odvolání proti prvostupňovým rozhodnutím krajských soudů v občanskoprávních sporech. I pak ovšem stojí vrchní soudy za zachování kvůli cenným specializovaným civilněprávním senátům. Ochránit je před zrušením si přesto vyžádá nemalé úsilí. Zdá se mi, že intelektuální potenciál, investovaný tímto směrem, by byl lépe zhodnocen než v případě jeho vložení do bourání „zemanovské“novely zákona o státním zastupitelství.

Přestože se mi tažení proti „zemanovské“ předloze vůbec nelíbí, nemohu si odpustit poznámku, že současný vývoj je zčásti výsledkem „profesní slepoty“ vedoucích státních zástupců, kteří si neuvědomují, že výstřelky v projevech jejich moci mohou vyvolávat strach a nevoli širší veřejnosti i politiků a to se pak vrací jako bumerang v postojích k navrhovaným změnám.

Kdo by také stál o zvýšení pružnosti řízení státního zastupitelství, lepší uplatnění specializace státních zástupců a zvýšení osobní moci nejvyššího státního zástupce, když i za platnosti současného zastaralého zákona státní zástupci dokáží „sestřelit“ vládu , kriminalizovat předsedkyni Energetického regulačního úřadu (dále jen ERÚ), kterou na rozdíl od nejvyššího státního zástupce nemůže vláda odvolat, když je jim dovoleno ke škodě obviněných veřejně lhát, rozeštvávat veřejnost k nenávisti ke stranám řízení a urážet vážené znalce, ale současně si nevšímat toho, do čeho nechtějí z jakýchkoli důvodů strkat nos, prostě uplatňovat výběrovou (ne)spravedlnost. Od obav z následků posilování účinnosti jejich řízení pak není daleko k úvahám o nutnosti uvázat je na řetěz.

Profesní deformace myšlení nedovoluje ani těm nejinteligentnějším žalobcům uvědomit si nebezpečí, kterému se vystavují okázalým předváděním sebejistoty o své nadřazenosti nad ostatní složky státu a nad občany. Projevilo se to i v těchto OVM. Nevím, zda náhodou či organizovaně ve stejný den se na internetu objevila naivní petice na podporu Aleny Vitáskové, předsedkyně ERÚ, jejíž obhajobu dlouhodobě podporuji. Závisle nebo nezávisle na tom v OVM padla otázka zasahování státních zástupců do chodu tohoto mocného úřadu. Pavel Zeman aspoň uvedl na pravou míru informační zmatek, který v této věci měl VM. Po jeho vysvětlení je snad jasné, že probíhající trestní řízení u Krajského soudu v Brně, mezi jehož deseti obžalovanými stojí také předsedkyně ERÚ Alena Vitásková, nesouvisí se správními žalobami, jimiž se Pavel Zeman domáhá zrušení nedávno vydaných licencí pro fotovoltaické elektrárny v majetku rodu Zemků.

Nejvyšší státní zástupce podal celkem 22 správních žalob na odnětí licencí fotovoltaickým elektrárnám, z toho 18 na podnět ERÚ, 4 na základě vlastní úvahy, mezi nimi právě ty dvě, o nichž byla v pořadu řeč. Další žaloby kvůli licencím z r.2010 již nepodá, protože vypršela promlčecí lhůta. Zemanův postup je v tomto případě korektní. I v případě, že byly některé licence vydány neoprávněně, je to v prvé řadě výsledek nesprávného úředního postupu, jehož přezkoumání přísluší především předsedkyni ERÚ jako odvolacímu správnímu orgánu. Neprovede-li ale přezkum vůbec nebo s neuspokojivým výsledkem, nastupuje správní soud. Automatické nahlížení na podezřelé vydání licencí jako na trestný čin mimo případů prokázaného úplatkářství nebo jiné viditelné nezákonnosti by bylo porušením principu subsidiarity trestního práva. Podal-li nejvyšší státní zástupce správní žaloby, teprve soudní rozhodnutí může otevřít nebo naopak uzavřít legitimní cestu k prověřování podezření, že došlo k trestnému činu.

Na tomto místě ale VM nastolil otázku nového trestního řízení, které vyvolal žalobce z brněnského procesu Radim Mezlík právě kvůli licencím, jejichž vydání napadl Pavel Zeman správními žalobami. Pokud by ctil zásadu subsidiarity, musel by Radim Mezlík vyčkat výsledku řízení u správního soudu. Neměl důvod spěchat, protože promlčení trestného činu nehrozí. Jeho posedlost trestáním mu ale uplatnění zdrženlivosti nedovolila a máme důvody bát se následků jeho počínání. Správní řízení má většinou zdlouhavější průběh než řízení trestní. V krajním případě by se mohlo stát, že obvinění z tohoto trestního řízení by se dostali do vězení, a teprve tam by se po čase dověděli, že jejich rozhodnutí ve správním řízení obstálo. Dosáhli by pak zrušení rozsudků a návratu na svobodu. Stát by jim zaplatil odškodné, na němž by se ovšem žalobce regresní náhradou nepodílel, protože by jej za neodpovědný postup nikdo neposlal před kárný soud: jeho nadřízení by jej hájili odkazem na povinnost státního zástupce stíhat každý trestný čin, o němž se doví.

Při zásazích v ERÚ si policie vedla drsně. V případě řízení, jež pokračuje brněnským procesem, vodila útlou ředitelku licenčního odboru před očima jejích kolegů v „medvědech“ jako nebezpečnou násilnici. Při nedávné razii v kancelářích ERÚ v Ostravě a Jihlavě „dusila“ ředitele licenčního odboru mnohahodinovým výslechem. Jeho spolupracovníci se obávali jeho kolapsu, protože jde o muže v předdůchodovém věku, který se kvůli vážným zdravotním potížím chystá do předčasného důchodu.

Nové trestní řízení mělo předehru. Státní zástupce Radim Mezlík postoupil ERÚ poznatky z trestního řízení, o nichž se jako laik domníval, že jsou překážkou udělení licencí Zemkovým elektrárnám. ERÚ to vnímal jako zásah do své nezávislosti (zákon mu skutečně zakazuje přijímat jakékoli pokyny zvenčí) a ohradil se u Nejvyššího státního zastupitelství. Konejšivá odpověď zněla, že olomoucký žalobce se ničím neprovinil, ale je výsostným právem ERÚ, aby jím postoupené informace vyhodnotilo zcela nezávisle. To se stalo, ale hned následoval trest za neposlušnost v podobě zahájeného trestního řízení. Došlo tak nejen k porušení zásady subsidiarity trestního práva, ale i k postupu proti právnímu názoru NSZ.

Alena Vitásková poslala kvůli této státnězástupcovské svévoli dopis prezidentovi republiky a předsedovi vlády s žádostí o prošetření postupu olomouckého vrchního státního zastupitelství. Pavel Zeman se k němu v OVM vyjádřil tak, že paní předsedkyně se obrátila na osobnosti, které nemají pravomoc její problém řešit. Setrval pak na svém dřívějším stanovisku, že se z vlastní iniciativy nebude postupem olomouckého vrchního státního zastupitelství zabývat a potvrdil, že žádný z oslovených politiků mu dopis k vyřízení nepostoupil.

Spor mezi ERÚ a státním zastupitelstvím v situaci, kdy NSZ zahájilo správní řízení a podřízený útvar se pustil v téže věci do trestního řízení, má ústavněprávní rovinu. Oba ústřední úřady mají zákonem vymezené pravomoci a neměly by si do nich vzájemně vstupovat. Zde si však státní zástupce VSZ Olomouc myslí, že jeho laický názor váží víc než mínění úřadu, jenž má v dané věci výsadní právo na hodnocení důkazů. Samozřejmě, ERÚ se může mýlit, ale od toho zde je správní soud, aby rozpor vyřešil. Státní zastupitelství může případně přijít ke slovu, ale až po něm.

Pavel Zeman by do sporu mohl nějakým způsobem vstoupit. Není vůbec nutné, aby mu pan prezident nebo předseda vlády poslali dopis Aleny Vitáskové s žádostí, aby se jím zabýval. Státní zastupitelství může jednat na základě poznatků z veřejných zdrojů, a také tak občas činí.

Alena Vitásková samozřejmě měla psát především nejvyššímu státnímu zástupci. Možná to neudělala po zkušenosti s předchozí stížností, jejíž výsledek byl sice konejšivý a z právního hlediska správný, ale díky posedlosti státního zástupce Radima Mezlíka zcela neúčinný.

Ať již obešla Pavla Zemana z jakýchkoli důvodů, jeho to nezbavuje mravní odpovědnosti za nepřístojnosti podřízených stupňů soustavy. Pokud zachová v této věci nečinnost, vede si přesně tak, aby podnítil úvahy o nutnosti připoutání státních zástupců na řetěz. Benevolence vůči pokleskům státních zástupců se mu vymstí.