JUSTICE: Kterak zmařit soud
Samosoudce Vojtěch Cepl ml. se stal pro novináře a převážnou část veřejnosti hrdinou, napravujícím nešvary justice. Média hojně citovala jeho výroky. Také paní žalované se dostalo povzbuzující pozornosti.
Protože se soudí právníci posílení advokáty, z nichž ti na straně žaloby patří k nejznámějším představitelům cechu, řízení dosud nebylo ukončeno pravomocným rozsudkem: strany se nevzdávají a použití méně běžných, náročných právních nástrojů k dosažení cíle je pro ně samozřejmostí. Vedlejším účinkem uplatnění jejich umu jsou ovšem průtahy. K závěru měla kauza dospět odvolacím řízením u Vrchního soudu v Praze, jehož veřejné jednání bylo zahájeno odpoledne 21. prosince 2010.
Veřejnost se o jeho konání dověděla ze zmatečné zprávy veřejnoprávní televize, která v dopoledním zpravodajství oznámila, že u Vrchního soudu v Praze probíhá řízení k odvolání Renaty Vesecké v jejím sporu na ochranu osobnosti s Marií Benešovou. Zpráva vyzněla tak, že jednání již probíhá a týká se pouze obou znesvářených dam.
Zub času zahlodal i na tomto sporu. Ze sedmi žalobců pokračují v řízení jen čtyři. Soud prvního stupně vyhověl již podruhé žalobě státního zástupce Libora Grygárka. Marie Benešová se tentokrát proti rozsudku neodvolala a omluvila se mu. Státní zástupci Petr Coufal a Arif Salichov vzali své žaloby ze soukromých důvodů zpět.
Zbylí žalobci se nedostavili, poslali pouze své advokáty. Opadl i zájem veřejnosti. Před soudní síní čekal na strany řízení jen hlouček novinářů a televizních reportérů a ne více než pět zájemců z řad veřejnosti. Atmosféra byla poklidná.
Řízení ale k rozsudku opět nedospělo. Způsobila to jediná předvolaná svědkyně, ostravská krajská státní zástupkyně Zlatuše Andělová, která sice vážila dalekou cestu z Ostravy, ale odmítla vypovídat, protože nebyla zproštěna mlčenlivosti. Předsedkyně senátu u ní neuspěla se slibem, že ji nebude nutit k odpovědi na otázky, jejichž zodpovězením by porušila zákonem uloženou mlčenlivost. Paní státní zástupkyně usoudila, že by se nemohla vyjadřovat ve všech souvislostech, proto trvala na svém. Výsledkem je odročení řízení na neurčito.
Je pravda, že zákon o státním zastupitelství ukládá státním zástupcům mlčenlivost o věcech, o kterých se dověděli v souvislosti s výkonem funkce. Z vážných důvodů je může mlčenlivosti zprostit nejvyšší státní zástupce, v tomto případě Renata Vesecká, žalobkyně v tomto procesu.
Pokud soud předpokládá, že bude muset klást otázky, jež vyžadují zproštění mlčenlivosti, v rámci přípravy řízení o ně požádá. Nic ovšem nebrání státnímu zástupci, aby si zproštění vyžádal sám, pokud si myslí, že by bez něj nemohl plnit úlohu svědka, aniž by porušil zákon. Má možnost konzultovat nezbytnost zproštění mlčenlivosti s nejvyšší státní zástupkyní. Může také předem upozornit soud, že nehodlá vypovídat, není-li zproštění mlčenlivosti zajištěno. Trocha iniciativy na straně svědkyně by zmarnění soudního jednání předešla.
Veřejné jednání mělo původně proběhnout již 30. listopadu 2010, ale na žádost právě Zlatuše Andělové bylo odročeno. Svědkyně byla předvolána před soud s velmi dlouhým časovým předstihem a samozřejmě věděla, čeho se její výslech bude týkat. Přesto s lehkým srdcem vyjela na marnou cestu a zmařila jednání soudu. Pochybuji, že cestovala na úkor své dovolené a za své vlastní peníze.
Zlatuše Andělová má vystoupit v této souvislosti před soudem již potřetí. Svědčila již v r. 2008 před Krajským soudem v Praze a obsah její svědecké výpovědi se díky novinářům stal kolektivním majetkem veřejnosti. Svědeckou výpověď doplnila pak ještě v rozhovorech s novináři na chodbě soudu. Koho ten případ zajímal, ví o něm vše podstatné, nic tajného již neexistuje.
Tehdy měla zproštění mlčenlivosti zajištěno. Nicméně nejvyšší státní zástupkyně v příslušném opatření uvedla, že podle jejího názoru není zproštění nezbytné, ale žádosti soudu přesto samozřejmě vyhoví.
Překážka zproštění mlčenlivosti narušila také kárné řízení u Vrchního soudu v Praze proti místopředsedovi Nejvyššího soudu Pavlu Kučerovi na podzim letošního roku, kdy byla Zlatuše Andělová rovněž předvolána jako svědkyně a měla se vyjadřovat ke stejným záležitostem, o nichž o dva roky dříve hovořila před Krajským soudem v Praze. V případě kárného řízení byl ovšem malér vydatnější, protože byli předvoláni také dva její přímí podřízení a bývalý olomoucký vrchní státní zástupce. Všichni čtyři úspěšně vzdorovali přemlouvání předsedy senátu a výpovědi odmítli. Prostě si ten den udělali na státní útraty a ve své pracovní době zbytečný výlet do Prahy. K jejich naléhání na zproštění mlčenlivosti se ve stejném řízení vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně při svědecké výpovědi, a to v tom smyslu, že zproštění mlčenlivosti nebylo nutné.
Všichni museli přijet do Prahy znova. Proti výpovědi Zlatuše Andělové z r. 2008 jsme se navíc dověděli snad jen tolik, že žádný ze svědků nesplnil služební povinnost pořídit úřední záznam o podezřelých poznatcích ze setkání s Pavlem Kučerou, Pavlem Němcem a Renatou Veseckou. Bylo to trapné, protože kárná žalobkyně, předsedkyně Nejvyššího soudu ČR Iva Brožová, se v kárné žalobě na tyto neexistující úřední záznamy odvolala.
Spolek Šalamoun se tehdy pokusil vyvolat proti dotyčným státním zástupcům kárné řízení. Ale neuspěl: vedoucí úředníci státní správy státního zastupitelství si věc přehazovali jako horký brambor a nakonec rozhodli, že vzdorující svědky by jistě potrestal předseda senátu, pokud by mu jejich lpění na zproštění mlčenlivosti vadilo. To je situace pro postavení státních zástupců typická: snaha nadřízených o zastření provinění, na které ukázal někdo zvenčí, je obvykle silnější než vědomí odpovědnosti za potírání nekázně podřízených.
Je tedy zjevné, že ostravská krajská státní zástupkyně Zlatuše Andělová při vystoupení na Vrchním soudu v Praze dne 21. prosince 2010 úspěšně zopakovala kousek, jenž již jednou provedla u téhož soudu před jiným senátem. Soud zřejmě s potřebou zproštění mlčenlivosti nepočítal, proto o ně nepožádal nejvyšší státní zástupkyni. Sama Renata Vesecká znala oba předchozí případy vyžadování zproštění mlčenlivosti a jako žalobkyně věděla, že je nařízeno veřejné jednání. Protože ji nikdo o zproštění mlčenlivosti nepožádal, z vlastní iniciativy nevydala příslušné rozhodnutí.
Kdyby se za těchto okolností vydala z Ostravy do Prahy nevzdělaná husopaska, spolehla by se, že si soud zproštění mlčenlivosti vyžádal z vlastní píle. U svědkyně s vysokoškolským právnickým vzděláním, působící mnoho let ve významném postavení krajské státní zástupkyně, by se ale měla vyžadovat samozřejmá vstřícnost vůči soudu, zájem o hladký průběh jednání, také odpovědný přístup k účelnému využití pracovní doby a k šetření nákladů na provedení soudního jednání. V důsledcích jde o bojkot soudního řízení, který by si paní státní zástupkyně jistě nedovolila, kdyby si nebyla jista beztrestností svého počínání.
