Je-li jakákoli lidská aktivita vystavena enormnímu tlaku státních orgánů, či zprostředkovaně různých institucí a podnikatelských subjektů donucených státem pod kuratelou obrovských pokut tuto aktivitu ohlašovat či přímo potlačovat, je čas na stažení do „podzemí“.

Tím je myšleno pokračování v činnosti včetně šíření státu nepohodlných názorů neveřejně, skrytě. Klasickým případem tohoto procesu byl například protifašistický odboj. Tam šlo jeho účastníkům o život. Nám začíná jít, zatím, jen o možnost veřejně vyjádřit své názory – tedy o svobodu slova.

V Německu, Francii, u nás a v několika dalších zemích již byl zákon proti takzvané kyberšikaně přijat, Ve Francii se jeho tváří se stala poslankyně Laetitia Avia, jejíž rodiče pocházejí z afrického Toga. Jeho cílem, tak jako u nás, má být mazání a tvrdý postih takzvaných nenávistných příspěvků. Provozovatelé sociál­ních sítí působící ve Francii budou povinni do čtyřiadvaceti hodin od zveřejnění texty s takovýmto obsahem z webu smazat, jinak se vystaví sankční pokutě v likvidační výši několika miliónů eur.

Co bude považováno za nenávistný projev, určí dohlížecí cenzurní orgán. Já to vidím asi takto, ale abych nemohl být považován za předpojatého, převedu raději příklad do říše zvířat:

„Kukačky jsou ptáci, jejichž samičky snášejí svá vejce do hnízd ptáků jiných druhů. Vylíhlá kukaččata vyházejí z hnízda vajíčka hostitele, čímž je zabijí, a pak se až do dospělosti nechají živit párečkem oklamaných jedinců.“

Takovýto doslova zrůdný příspěvek je přímo odstrašujícím příkladem. Autor jím totiž vyvolává nenávist ke všem kukačkám jako živočišnému druhu. Kritizuje jejich ži­votní styl a kulturu. Zprostředkovaně vyzývá širokou veřejnost k boji proti nemorálně ži­jícím kukačkám. S autory podobných článků je nutné se tvrdě vypořádat a znemožnit jim šíření jejich nenávistných názorů.

Asi takto to v relativně dohledné době bude vypadat po celé EU Podnikatelé v oblasti inter­netových médií se v obavách před tvrdým ekonomickým postihem jistě stanou „papežštějšími než papež“. A kde asi za podobných okolností budeme? No, nebuďme sprostí! Přece zpět v sociali­smu.

Je překvapivé, jak snadno a s jistou zvrácenou elegancí přijímají poslanci zemí Evropské unie zákony, které ve svých důsledcích popírají základní zákony jednotlivých členských zemí EU – tedy jejich ústavy. A projde jim to, protože my občané raději sedíme na zadku u televize.

„Mýdlo končí, ručník končí!“ Svoboda slova nám končí, a to už není taková sranda jako ve filmu Čtyři vraždy stačí, drahoušku. Kde bude prostor pro otevřenou společenskou diskusi, když bude v podstatě povolen jen jeden „správný“ názor?

Že bychom byli okolnostmi znovu donuceni k vytvoření neoficiálních, „podzemních“ struktur umožňujících otevřenou výměnu názorů, či dokonce k návratu „samizdatu“? Anebo se vzhledem k možnosti kontrolovat tiskárny a s pomocí tajných kódů určit jejich vlastníky vrátíme až k rozšiřování informací s pomocí cyklostylu?

Takhle přece pokrok nevypadá, že?