Tehdy jsme byli ještě všichni tak nějak do sametova. Na letácích a později i v internetových příspěvcích se objevoval soubor pravidel dialogu, vše jasné jako facka, vše přirozeně pochopitelné a přijatelné. Ó, jak brzy se tato pravidla vytratila do zapomnění! Jako první na ně začal kašlat klaun Sládek, ale záhy i jistý sociální demokrat Zeman a další politici. No a dnešní internetové diskuse? Tam už nikomu nejde o demokracii, dialog nebo o hledání pravdy.

Pojďme si ona pravidla dialogu připomenout:

1. Tvůj oponent není nepřítelem, ale partnerem při hledání pravdy. Cílem diskuze je pravda, nikoliv intelektuální soutěž. Účast v dialogu předpokládá trojí úctu: k pravdě, ke druhému, k sobě.

2. Snaž se porozumět druhému. Nepochopíš-li správně názor oponenta, nemůžeš jeho tvrzení ani vyvrátit, ani uznávat. Formuluj sám jeho námitky, aby bylo jasné, jak jim rozumíš.

3. Tvrzení bez věcných důkazů nevydávej za argument. V takovém případě jde pouze o tvé mínění a partner mu nemusí přiznat váhu.

4. Neutíkej od tématu. Nevyhýbej se nepříjemným otázkám nebo argumentům tím, že svedeš diskuzi jinam.

5. Nesnaž se mít za každou cenu poslední slovo. Množství slov nenahradí chybějící argument. Umlčení oponenta neznamená vyvrácení jeho argumentů ani popření jeho myšlenek.

6. Nesnižuj osobní důstojnost oponenta. Kdo napadá osobu protivníka, ztrácí právo účastnit se dialogu.

7. Nezapomínej, že dialog vyžaduje kázeň. Nakonec rozumem, nikoli emocemi, formulujeme svá tvrzení a úsudky. Kdo není schopen své city a vášně ovládnout a kdo není schopen srozumitelně a klidně vyjádřit svůj názor, nemůže vést smysluplný rozhovor.

8. Nezaměňuj dialog s monologem. Všichni mají stejné právo se vyjádřit. Nezabíhej k podružnostem. Ohleduplnost vůči ostatním se projevuje i tím, že dokážeš šetřit časem.

Tak nevím, má tohle všechno ještě v současnosti nějakou šanci?