Titulek je přizpůsoben reakci komentátora, který pod článkem zabývajícím se možností vytvoření dobrého systému špatnou osobou napsal, že „(liberál) Nezná etiku, opovrhuje ji, protože jej omezuje a klade překážky k dosažení jeho osobních cílů“.

Protože je povinností všech nepřetržitě šířit osvětu, tak je cílem následujícího článku ukázat nesmyslnost citovaného tvrzení. Upozornění: zanechat čtení by nyní měli všichni čtenáři, kteří očekávají nadávání komukoli nebo očekávají hodnotově zabarvené návody – všechna tvrzení v článku jsou hodnotově neutrální na úrovni výroku „voda je tekutina čirá, bez chuti a zápachu“. Dále by neměly číst osoby, které považují ideologii za negativní jev. Článek jim není určen a jeho čtením by mrhali časem.

Etika, z řeckého slova éthos (mrav, zvyklost), je „disciplína nebo učení o odpovědném jednání uvnitř lidského spolubytí“.¹ Další definice uvádějí, že se etika „zabývá teoretickým zkoumáním hodnot a principů, které usměrňují lidské jednání v situacích, kdy existuje možnost volby prostřednictvím svobodné vůle“. Případně „konkrétní pravidla, podle nichž se každý člověk řídil, ale která byla zároveň i velmi subjektivní“ nebo „se zabývá hodnotícími soudy, v rozlišování dobrého a zlého“. Uvedené definice jsou souběžné a souladné. Rozdílným literárním vyjádřením oznamují, že lidské jednání je výsledkem volby, která je založena na subjektivních hodnotách. Stručně řečeno, člověk vyznává hodnoty, které vedou jeho volbu prostředků. Prostředky jsou zákony a společenské instituce. Etika je tedy lidským dílem a nikoli tajemným darem nebes. Ačkoli nejslavnější etický kodex je tak prezentován. Sto lidí, sto chutí nebo někdo má rád holky, jiný zase vdolky platí pro etiku jakbysmet.

Laikové obvykle považují teorii (soustava termínů a jejich vztahů) za zbytečné harampádí. Následně položí rovnítko mezi termíny údaj a preference. Údaje se týkají objektivně zjistitelných faktů (váha, rychlost, výška apod.). Preference jsou subjektivní hodnoty každého jedince, které jsou zvnějšku nezjistitelné. Nevyhnutelný závěr je, že cokoli je vloženo do jakékoli etické normy (zákona, tradice) je výsledkem lidských preferencí, nikoli objektivním údajem. Učebnicovým důkazem je stanovování dospělosti. Dřívější preferencí pro stanovení dospělosti mužů byl růst vousů. Současnou preferencí je dosažení věkové hranice, která byla včera 21 rok, dnes je 18 roků. Stejným způsobem jsou určovány všechny platné zákony, tzn. jsou výsledkem preferencí konkrétních lidí. Objektivního na nich není nic.

Pan Gama bude sice tvrdit, že věkové hranice 21 nebo 18 roků jsou objektivní údaje (nesporně jsou). Podstata děje spočívá ve skutečnosti, že stanovení hranice dospělosti na 21 rok nebo 18 roků je ryze subjektivní. Paní Epsilon zase zkusí svoje preference objektivizovat tvrzením, že „jsme poslední zemí, která nemá hranici dospělosti XY“. Případně jinou krkolomnou úvahou, protože objektivizace je aktuálně stejným fetišem, kterým bývala elektrifikace, industrializace nebo kolektivizace.

Etické hodnoty, principy, postoje a myšlenky členěné (cizím slovem strukturované) do vzájemně propracovaného a obhajitelného systému se nazývají (dramatická pauza, virbl bouří, činel cinkne) ideologie. Stejně jako má každý člověk vlastní etiku, tak má každý člověk vlastní ideologii. Pan Bílý individualistickou, pan Černý kolektivistickou svazkovou, pan Hnědý kolektivistickou rasovou, pan Rudý kolektivistickou třídní a pan Zelený je kolektivistický misantrop. Každý se pokouší vlastní ideologii (založenou na etických preferencích) prosadit do zákona. Protože termín ideologie získal ve 20. století poněkud hanlivý nádech prostřednictvím činů pánů Černého, Hnědého a Rudého, tak se nyní kolektivisté všech barev a ODStínů snaží svoje ideologie maskovat. Obvykle pomocí populárního tvrzení, že jsou vedeni vidinou veřejného blaha. A jejich oponenti jsou ideologicky zaslepení. Slečna Omega uvedenou intelektuální zvrhlost opakuje dokola v naději, že její názory budou považovány za „neideologické“.

Opakem ideologie však není absence ideologie. Opakem ideologie je nevědomí vlastní ideologie. Nositelé hnědé, rudé nebo zelené ideologie hlásají veřejně svoji ideologii. Slovy klasika „pokládají za nedůstojné, aby tajili své názory a úmysly. Prohlašují otevřeně, že jejich cílů lze dosáhnout jen násilným svržením celého dosavadního společenského řádu“. Slečna Omega ve svém nevědomí okázale opovrhuje všemi ideologiemi a svoje nevědomí považuje za vznešené. Nevědomí je síla, svoboda je otroctví a válka je mír. Mezi svobodou a otroctvím je opravdu jedna generace.

Modrý pták

1 SOCIOLOGICKÝ ÚSTAV: Sociologická encyklopedie, [cit. 15. února 2023]. Dostupný na World Wide Web: Odkaz