19.3.2024 | Svátek má Josef


HISTORIE: Šest mrazivých faktů o holocaustu

2.2.2023

Dne 27.1.2023 si mnoho zemí na celém světě připomnělo Den památky obětí holocaustu. V tomto období jsme zahlceni příběhy, vzpomínkami a slzami, ale nesmíme opomíjet chladná fakta.

Izraelský profesor Yosef Ben-Shlomo zmínil šest historických faktů o šoa (holocaustu), která objasňují, proč byl holocaust jedinečnou událostí v historií, a v čem se liší od jiných tragédií na světě.

1. Judenrein. Poprvé v dějinách (kromě Hamanova spiknutí proti Židům ve starověké Persii) se jeden národ snažil o úplnou likvidaci jiného národa, přestože naprostá většina lidu určeného k vyhlazení žila mimo území agresora. Cílem nebylo jen vyhnat druhý lid do exilu, ale vymazat ho z povrchu zemského. V nacistických dokumentech o počtu Židů určených k likvidaci byla zaznamenána i nepatrná albánská židovská komunita čítající 200 duší.

2. Absence opozice. Na konferenci ve Wannsee v lednu 1942 bylo „konečné řešení“ jednomyslně schváleno patnácti účastníky, z nichž všichni zastávali vysoké ministerské funkce v německé vládě a osm z nich bylo držiteli doktorských titulů.

3. Němci za druhé světové válce pracovali proti svým vlastním zájmům. I když nacistické Německo válku prohrávalo, chovalo se iracionálně. Místo aby investovalo pouze do boje proti nepřátelským silám, Němci nadále „plýtvali“ energií na svůj cíl, spočívající ve vyvraždění Židů.

4. Nebyli šílenci. Mezi vrahy byli rodinní příslušníci, profesionálové a intelektuálové. Byli naprosto příčetní. Miliony obyčejných, řadových lidí neviděly v účasti na tomto obřím vyhlazovacím průmyslu žádný problém.

5. Nacistické koncentrační tábory nebyly bombardovány. Továrny na smrt fungovaly dál bez zásahu západních spojeneckých států nebo jejich armád, i když spojenci pravidelně bombardovali nacistické muniční továrny.

6. Neexistovalo žádné východisko. Na rozdíl od schopnosti vyrovnat se s jinými strašlivými nařízeními a pronásledováním v dějinách neměli evropští Židé žádnou šanci se jakkoliv vykoupit. Neexistovala možnost zachránit se spoluprací s nepřítelem, odejitím do vyhnanství nebo přestupem k jiné víře či úplatky. Jedinou možností pro ně byla smrt.

Dnes se setkáváme s popíráním holocaustu, ignorancí a zapomínáním, stejně jako s tvrzením, že holocaust nebyl jedinečnou nebo zvláště protižidovskou událostí. Je proto důležitější než kdy jindy nejen si připomínat, co se stalo, ale také se zavázat, že nikdy nezapomeneme. A je nutné vzpomínat na smrt izraelských vojáků, kteří bojovali za to, aby Židé mohli mít svou vlast, která je garancí, že k dalšímu holocaustu již nedojde.