15. březen 1939 bývá často považován za „začátek nejtemnějšího období české historie“, jak toto datum označila třeba Česká televize. Bohužel, zvláště s odstupem 80 let, bychom o tomto uzlovém bodě naší historie měli hovořit mnohem obezřetněji, už proto, abychom se tak snadno nemohli vyviňovat.

Připomeňme si, co se odehrávalo nedlouho před tímto datem. Dne 30. září byla podepsána tzv. Mnichovská dohoda a pohraniční oblasti osídlené Němci, tehdy jich tam žilo asi 3,5 milionu, byly připojeny k Říši. Období od 1. října 1938 až do 14. března 1939, kdy došlo k okupaci a později i odtržení Slovenska, nese označení druhá republika: Trvala pouhých 167 dní a v mnoha ohledech se blížila fašistickému korporatismu, což byl tehdy dost populární model. Prezident Edvard Beneš odletěl 22. října 1938 do londýnského exilu.

S demontáží demokratického systému jsme začali sami, a to velmi rychle: nejprve instalováním pouze dvou politických subjektů – tzv. Strany národní jednoty, ve které se spojila většina pravicových stran a jako loajální opozice byla ustavena tzv. Národní strana práce, tvořená sociálními demokraty a levicovými národními socialisty. Činnost komunistické strany byla postupně omezována, až koncem roku přešla do ilegality.

Dne 23. září 1938 vyhlásila vláda brannou pohotovost a vstoupil v platnost zákon o mimořádných opatřeních. Podle něj měla vláda v době nepokojů možnost na tři měsíce omezit občanské svobody projevu. A o tři dny později, 26. září, byla ustavena při ministerstvu vnitra Ústřední cenzurní komise, která cenzurovala tisk, zásilky, telegramy, provoz radiotelegrafických zařízení, divadla, filmy a zvuková reprodukční zařízení. V tisku bylo zakázáno publikovat kritiku vlády a jejich opatření a samozřejmě také jakoukoliv kritiku Německa. Díky tomu, ještě dřív než došlo v půli března roku 1939 k okupaci, zaniklo v období od října 1938 do ledna 1939 1900 titulů periodického tisku.

Hlavním titulem Strany národní jednoty, ze které se brzy po okupaci stalo tzv. Národní souručenství, se stal deník Venkov, který ostře kritizoval liberální systém první republiky a útoky proti židům se objevily v dalších jejich tiskovinách jako byl Večer či Lidové listy. Deníkem Národní strany práce se od ledna 1939 stala Národní práce. Změny se dotkly i rozhlasu: Po Mnichovu ztratil Radiojournal 370 tisíc posluchačů.

Nejtemnější období našich dějin začalo tedy mnohem dřív a sami jsme se na tom podíleli, jako v letech 1945 až 1948 před únorovým pučem. Pokud si nepřiznáme vinu a nepoučíme se z ní, může se podobná situace opakovat. Zvlášť pokud neuchráníme nezávislou justici a veřejnoprávní média. Jak napsal klasik, lidé jsou bezbranní jen tehdy, když ztratí nebo vytěsní paměť.

(Psáno pro ČRo Plus)