Poté, co se po sovětské invazi do Československa chopil moci Gustáv Husák, se mezi lidem šířilo heslo „Gustáv Husák – první Rusák“.

Termín „Rusák“ znám dlouho. Používal se v Československu již v časech konce druhé světové války, zejména mezi venkovským lidem. Obsahově se váže na aktivity vojáků Rudé armády, kteří kradli například hodinky legendárním „Davaj časy“. Vzpomínám si, jak mi moje babička z tátovy strany vyprávěla o tom, co jim ruští vojáci, kteří se u nich v máji roku 1945 ubytovali, vyprávěli. Byli ohromeni z toho, že i na vesnicích jsou cihlové domy a že u nás nemáme žádné „děrevny“ jako u nich.

Rok 1968 mi dal osobní zkušenost s „Rusáky“. Okupace Československa stála život mnoha našich občanů, a to přímo v době invaze střelbou, nebo nehodami vojenské techniky ve městech či na silnicích při transportech. „Rusáky“, to znamená ruské vojáky, fakt rád nemám.

Jenom díky šťastné shodě okolností jsme se ruských vojsk zbavili. Naši politici k tomu přispěli mírou menší než malou a pokud si za to dnes někdo z nich dělá zásluhy (stále se tací najdou), není to pravda. Pravdou je, že hluboká krize sovětského komunismu a politika Michaila Gorbačova nás „Rusáků“ zbavila. Nechápu proto pejorativní odsudky Gorbačova za jeho politiku v našem prostředí za normální i morální. Gorbačovovi vděčíme za to, že tu dnes „Rusáky“ nemáme.

Rusko-ukrajinský konflikt však odhalil, že zde stále existuje početná skupina lidí obdivujících politiku silné ruky a která považuje území někdejšího SSSR za sféru ruského vlivu, kde si Moskva může dělat, co se jí zachce. Podpora ruské velmocenské politiky, kterou pozoruji nejen na stránkách iDnes.cz, ale i jinde, však vede svou logikou k návratu ruské armády do Evropy. Případná okupace Ukrajiny by byla jenom počátkem procesu, který by opět mohl skončit zahrnutím našeho regionu do sféry ruského vlivu. V tom žádnou výhodu oproti současnosti nevidím. Je milionkrát lepší žít v hádající se EU než podle ruského vojenského drilu.

Situace je skutečně vážná a Ukrajina je jen možným předpolím budoucí ruské imperiální agrese. Ten, kdo si přeje rozpad EU, si současně přeje návrat ruského vlivu do našeho regionu včetně možné další „dočasné“ vojenské okupace. To není strašení. To je možný scénář vývoje celosvětové politiky v období, v němž demokracie po úspěších z konce minulého století opět může ztrácet pozice.