Hrozí i u nás covidové bitky s policií?

Kdepak žluté vesty. O víkendu se v Evropě utkali demonstranti s policií, ale ne kvůli životním nákladům. Rozbuškou jsou proticovidové restrikce. Má-li to cosi společného s hnutím žlutých vest, pak toto. Za prvé třeskutost protestů (hořící auta) i policejních zásahů (varovné výstřely). Za druhé to, že protesty nelze nálepkovat ideologicky. Nevede je ani krajní pravice, ani krajní levice, jsou to běžní občané.

„To je ta ukázněná Evropa, která nešvejkuje, se vším souhlasí a vše dodržuje?“ I tyto otázky padají u nás. Ano, kdo nadává na české odpůrce restrikcí, může si říci, že oni sice od začátku porušují karanténní pravidla, švejkují, ale k zapalování aut se nikdy neuchýlili. Naproti tomu kultivovaná západní společnost (řekněme v Nizozemsku) rok a půl dodržuje pravidla, ale vidí-li, že ji to přes vládní sliby neposunulo k normálu a svobodě, tak mnohým „bouchnou saze“.

Hrozí to i u nás? Nebo si Češi nadále vystačí se švejkováním? To je otázka za milion.

Dobře tu atmosféru popisuje německý mediální manažer Gabor Steingart. Politici neprodukují konspirační teorie. Ale produkují důležitou přísadu, která konspirační atmosféru živí. Říkali, že roušky nebudou povinné, a byly. Že nebude lockdown, a byl. Že očkování je definitivní východisko, a není. Že povinné očkování je scestná myšlenka, a teď se k němu schyluje. Že nezbytné je testovat, testovat, testovat, a teď není. Takto po troškách začíná ve společnosti kvasit vztek, zatímco politici a experti jsou ponořeni do interních disputací. Pak přijdou volby a přelom nepřinesou. Teprve v tomto skleníkovém klimatu uspěli vůdci „covidových alternativců“. Politické elity v tom nejsou nevinně. Proto lze říci, že „covidoví alternativci“ jsou nemanželskými dětmi éry Merkelové.

Tyto argumenty se vztahují hlavně k Německu. Ale své si v tom najdou Nizozemci, Dánové, Rakušané i my, že. Při pohledu na to, co se dělo v Rotterdamu, můžeme být svým způsobem rádi i za zdejší švejkování.

LN, 23.11.2021