Týden oslav 100. výročí republiky je za námi. Obsáhl spoustu poutavých momentů, některé byly dojemné, jiné bombastické a jiné zase k smíchu.

V plné šíři poskytl prostor k intelektuálním exhibicím. Ty měly jako základní rekvizitu morální důtky. Nemyslím si, že je to naše česká specialita.

Podívejme se za moře, do Ameriky, kde se bičují za všechno možné. Když to člověk pozoruje, čekal by, že se Američané seberou a odstěhují se zpátky, odkud jejich předkové přišli, a s prosíkem za odpuštění vrátí zemi Indiánům a budou jim na věky věků platit kompenzace, amen.

Tak daleko jsme nedošli, žádný z našich morálních gigantů nežádá od Čechů, aby na rozloučenou vylezli na horu Říp a pak táhli, odkud jsme přišli, snad od Dněpru. Výprask se týkal výročí samého a faktu, že se ho opovažujeme slavit. Takže do toho.

Československo už neexistuje a není co slavit. Navíc to byl mnohonárodní slepenec sestrojený Američany. Masaryk už při založení obelhal Němce, že budou rovnoprávný národ s Čechy, a slib nedodržel, tudíž nápis na prezidentské standartě Pravda vítězí je bohapustá lež a výsměch Janu Husovi, z jehož dopisu je citováno.

Tím hůř, že se husitským sloganem oháníme na praporu, protože jsme po Mnichovu nebojovali a srazili jsme kufry před komunisty v osmačtyřicátém a o dvacet let později pak zalezli pod moskevským diktátem. Takhle bych mohl citovat dlouho. Nevymýšlím si to, jsou to zhuštěné citace toho, co jsem během týdne vyposlechl na vlnách Českého rozhlasu.

Každá doba má své způsoby, jak oslavit výročí založení státu. Chtěl jsem do téhle glosy zařadit nějaký kontrast a nalistoval jsem si Josefa Čapka, pohádku kterak pejsek s kočičkou slavili 28. říjen. Pohádka začíná postřehem, že na každém domě vlaje prapor. No, to dneska opravdu nevlaje.

Chtěli taky prapor, ale kde ho vzít? Pejsek na to přišel: u kupce dávají praporek jako dáreček pro miminko. Zabalí tedy kočičku do povijanu a řekne si o prapor – zadarmo! Povedlo se a pak kočička zabalila pejska a potom znovu pejsek kočičku a tak dokola, až měli celý domeček opraporkovaný.

Tak se tedy slavilo v duchu Josefa Čapka! Ale asi jsem se nakazil posloucháním Českého rozhlasu a trpím chorobnou sebereflexí. Takže dodám, ano, už tenkrát jsme byli národ filutů a podvodníků.

Ještě štěstí, že je oslavný týden za námi. Čeká nás sebereflexe k 17. listopadu.